Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mercyful Fate jo, ale King jako zpěvák...no ten jeho hlas taky zrovna nežeru. Ale na MF to baví.
123456
Suhlasim s tym nazorom o zvuku.V porovnani s ostatnymi doskami KD je naozaj trosku plochy.Tiez patri k mojim naj albumom od Kinga.Pribeh hudba a aj spevova prezentacia jednotlivych postav a dejovych linii je proste DOKONALA.A hlavne tie sola.....to je nadhera.Vzdy mi to pride, tak, akoby King prestal spievat pribeh a Andy v nom pokracoval svojimi solami, ktore nechavaju priestor pre predstavivost.Taktiez, psychologia dramaturgie tejto dosky je skvela.Napr.ked dej uz vrcholi a miesto ocakavaneho konca daju na album pomalu a pokojnu instrumentalku co v posluchacovi vzbudi, len vacsie napatie.A taktiez ked tato instrumentalka konci fade out - om a do stisujucej sa hudby pride naraz ten ruch, ktoreho sa clovek, ktory to nepozna zlakne.Este sa vratim k tomu soundu.Tuto dosku mam na MC, CD a aj na vynile a musim priznat, ze v tomto pripade LP vedie:-)
Them remaster
slyšel jsem jen remasterovanou verzi takže mě žádný špatný zvuk nevadil jedno ze tři nejoblíbenějších albumů od kinga
Mimochodem v Sanctuary zpíval Warrel Dane,známý z pozdějších Nevermore,a to by už mělo mnohým napovědět,akorát,že v Sanctuary své hlasivky mučil mnohem víc.
Škoda toho zvuku
Tohle album si určitě zasloužilo lepší zvuk,který je příliš plochý a poslechově desku zabíjí,protože King Diamond zde předvedl podle mě svůj nejlepší materiál,který stavím hned za nepřekonatelnou klasiku s Mercyful Fate,Don´t Break The Oath.Jinak Diamonda a jeho vykastrovaný vokál zase až tak moc nemusím.Komu se líbí takový zpěv a nezná kapelu Sanctuary,tomu doporučuji např.album Refuge Denied (1988).Myslím si,že bude mile překvapen a rozšíří si hudební obzory,pokud jej ovšem sežene.
Nebejt toho šílenýho soundu a hrozného zvuku bicích, určitě bych neváhal tohle album zařadit na nejvyšší špičku z Diamondovi tvorby.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
Veľmi zmysluplný a silný návrat. Umné nadviazanie na to najlepšie z ich tvorby (prvé tri albumy) a skvelý výber speváčky. Zaslúžený obrovský úspech.
Vložit diskusní příspěvek