NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ta deska je absolutní top, pro mě zatim deska roku bez ohledu na žánry, ale recenzi jsem slíbil Artzóně :-(
Gauč Storytelling
Bude recka na novou desku? Zdá se mi, že Glebík zase o něco zpomalil, ale je to opět naprostý top.
No, řekl bych, že je to prostě otázka toho, lo jakých metalistech nebo hiphoperech se bavíš a říct, že metal je hudba pro asociální uřvance je stejná debilita, jako říct, že hiphop je hudba pro negramotný feťáky...
Na Kreator chodí dost lidí, které přeci zajímá hudba samotná. Společensky relevantní - v uvedeném smyslu - metal nikdy nebyl (pro mě osobně naštěstí). To je fakt, díky kterému tu je už dost dlouho a ještě dlouho bude. Ostatně, pořád je lepší vidět na dobových fotkách jinou módu, než zjistit, že jsem poslouchal věci, které bych z ideového hlediska později nahlížel jako úplnou kravinu. Gleb? Ukázky v poho, když je to baví... Můj žánr to ovšem není a lyrika? Metal to prostě neřeší:)
No, hele, asi jsem už taky jiná generace, ale když si vezmu náš ročník na VŠ nějaké ty roky zpátky, tak metal si poslechla asi tak čtvrtina lidí (min. jako jeden z více žánrů, co poslouchali), zatímco třeba hip hop tam poslouchal jeden člověk, a to byl ještě takový hodně alternativní hip hop (a mimochodem to neznělo vůbec špatně, když to někde pouštěl). Naopak zrovna ten hip hop mám z ještě starších středoškolských let spojený s učňákem, který byl přidružený k naší střední a kde drsní gangsta teenageři ve věku 15-18 let posedávali na zábradlí, kývali hlavami do rytmu a z pod kapucí mikin jim šel cigaretový kouř. Asi záleží na sociální bublině.
Za mě je společensky relevantní taková hudba, která nějak komunikuje s dobou vzniku, reaguje na diskurs, neuzavírá se v komunitách řádově desítek nadšenců.
A hlavně je srozumitelná. Třeba i "uvědomnělé a angažované" Kreator (když je zrovna vidím v novinkách) nepovažuju za relevantní, když to svoje poselství vyřvávají tisícům mániček hrozících paroháčema. Tam se veškerý smysl redukuje na "budem teď hodinu mávat rukama a řvát".
Taková hudba náhodného posluchače jen právem utvrdí v dojmu, že je krmnou směsí pro autisty.
Hele, mimochodem, co je u všech čertů "společenská relevance hudby" a jak se to měří?
Jinak ať ti každej poslouchá co chce, pro mě za mě.
Gazda: Náhodou je cajk vidět přerod grupy autistů vedoucích true debaty ("mě spíš bavilo jak v devadesátkách jel ty klepačky víc přes ráfek", "novej albáč totál epika", "vyměkli") v lidi sice pořád někde ukotvené, ale reflektující i společensky relavantnější hudbu. Redaktorů s hlavama v prdeli je na scéně pořád dost bohatě, tady bych neměl obavy.
Samozřejmě s tím mizí i to culíčkářství, obdivuhodná hovadská ochota zkoumat žánr do hloubky, hledat ma Myspace obskurní drahokamy Rumunského death metalu.
Glokvička Pimpin //:=]
Vlastně není moc co hájit a vysvětlovat, MP vznikla v době, kdy nás zajímal hlavně metal a uměli jsme být i řádně ortodoxní, byť na poměry scény pořád málo. Uplynulo pár let, obzory se rozšířily, zájmy změnily, pořád máme MP a pořád chceme psát o hudbě, co nás baví. Tenhle směr bude pokračovat i v roce 2018 :-) Takže jak říká tuhle Glebis
Pod mojim stagom je miesto pre všetkých,
stoja tam lezby a nerdi zicherka v uchu a dredy, skaty, snapbacky, tučný, chudý, žltý, čierny, bledý. Je mi jedno či si metlák alebo normcore,
na mojej show idú predsudky bokom
Tento hudební styl není můj šálek kávy, ale ze zvědavosti jsem se díval na přiložené videa a musím říct, že daný interpret zřejmě ve svém žánru dosahuje i jistých kvalit. Můj otec když vidí takové upovídané a pohybově vitální týpky v televizi, tak vždycky říká, že by jim práce šla dobře od ruky už jen podle toho, jak furt mávají těma rukama. Určitě by pro všechny takové dříče našel u nás přes sezónu na poli nějakou práci. Motyk máme dost :-) A teď vážně; proč se na stránkách s názvem Metalopolis objevují i takovéto hudební recenze bylo vysvětleno v úvodu, nicméně pro nás konzervativní sedláky vysvětlení nepůsobí moc přesvěčivě a recenze dalších podbných interpretů si koleduje o polibek smrti. Na druhou stranu bude asi dobře, že zde ubudete návštěv od nedostatečně hudebně promiskuitních a multikulturně neangažovaných vesnických balíků, kteří tak nebudou stát v cestě světlým zítřkům hudebního pokroku.
Vobec to nie je zle
Vdaka za upozornenie!
https://www.youtube.com/watch?v=uURccmZ8VCw
Je třeba zmínit i track s nejlepším českým vesnickým chábrem.
riadne prekvápko!!
<3
Jste levičácký web, tak se není čemu divit.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek