Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Novinku jsem zatím jeste neslyšel, ale pokud je min.stejne dobrá jako Bloom, tak se těším ;)
Nesleduje tituly InsideOut rec.:)
Nesleduješ MP, no, předchozí desku jsme tu doporučovali :-)
Tyjo, tohle je fakt docela dobrý. Jak je možný, že jsem o existenci týhle kapely neměl doteď tušení? Fakt dík za tip.
Jinak to srovnání těchdle tří zpěváků, který jsou všichni tři vlastně skvelí a vlastně takoví "love-or-hate", je dost výstižný. Pro mě je naopak Ross takový nejpříjemnější a nejvíc bezproblémový. :) I když naprosto chápu, proč ho někdo nesnese.
Jim rozhodne prijemnejsi spev ako Ross, Rossov styl mi je doslova fyzicky neprijemny (farba hlasu). U Jima mam problem s melodickymi linkami a celkovo nudnym vyrazom. Einar je podla mna zjavenie, najtalentovanejsi spevak z novych progovych kapiel - to tvrdim po koncerte Leprous. Mame to rozne, napr. nahravky s Johnom Archom tiez vypinam po par minutach a tu ho mas, legenda:)
Chápu tohle subjektivní hledisko,já mám největší problém s Rossem. Jim je pro mne zpěvák, jeho emocionální "delivery" je o stupeň nad Einarem, kterého mám taky celkem rád.
Ross Jennings a Jim Grey su dovodom, preco su ich kapely nepocuvatelne, zatial co najma vdaka Einarovi je hudba Leprous jedinecna.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
Vložit diskusní příspěvek