Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mě v poslední době Dickinson spíš zarmoutil. Pamatuju si na živák z Wackenu, kde srdceryvně uváděl Blood Brothers, jak musíme držet pohromadě, aby pak v BBC podporoval brexit a brečel že musí platit daně.
Škoda, že jejich koncerty jsou tak často mizerně nazvučený. Naposledy v Edenu to byla naprostá tragédie. Snad to příští rok v Letňanech napraví. Jsem zvědavej na setlist, doufám, že to nebudou jen osmdesátky a že zahrajou i něco s nového tisíciletí. A klidně by po letech taky mohli zase dát i jednu z éry Blaze.
Hezke
Idealni vanocni darek ... celkem dobra a na desky bohata druha půka roku v zavěru prinesla jen spatnou desku pozerskeho slunicka Bona a spol. ... takze nebylo co a tak jsem si udelal radost timto dalsim zivakem a vrazil 500 do krabky ve wotku a vytahl si Type 59 .. proste ... ja jsem spokojen ..
Aj keby som si dopredu nepozrel autora recenzie, najneskor pri slovicku *opulentna* by mi to bolo jasne :)
K teme: pre mna povinnost, pre mnohych tak 10ty zbytocny zivak (neratajuc LaD a RiR).
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Vložit diskusní příspěvek