MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
reagovat po ctyech letech na davno mrtvy vlakno je docela legracni...
neviem co hodnotit ale tuto kapelu som naozaj nemusel mam rad jedine ich vcelie solo na base a to jetak vsetko a ten album myslim ze Kings of metal som pocul par krat a predtym nic mimoriadne a potom tiez nic mimoriadne tak myslim ze svet o nic neprisiel
bodaj by sme aj my mali takychto druzstevnikov!
No ze do Vidlakova zavedli internet a druzstevnici objevuji Ameryku //:=]
pointa?
A takovouhle reakci napíše někdo, kdo honí u psaní podobných komentů, jež si dělají srandu z true metl králů a honí při každém hrábnutí do strun vrchního pračuráka DeMaia.
MP-
metalopolis je totální sračka magazín. Nikde neuvidíte míň profesionality než tady.
Zde je třeba vidět příklad zkrachovalce Shnoffa co asi na ednom z koncertů nedostal vytoužený podpis a tak v zanevření a hlubokém zármutku si na této kapele léčí svůj mindráček. Patrně si při psaní tohoto článku i honil brko ....
Ve válce proti Manowar jsou všechny zbraně legitimní
Dosť na to, aby to bola pravda.
Každá tragédie je přece dle moderní vědy směšná až po 21 letech. Jak už dlouho funguje Manowar?
Líbí se mi, jak se pěkně mění z čeho si dělat prdel můžem a z čeho už ne. Každá doba je holt nějak "korektní." Včera cikán, dneska róm - hlavně nevtipkoat, je to rasismus:-)
V poho sa robte srandu z čoho chcete, ale s mierou.
Ale i humor má svoje hranice..když je z něj urážení lidí na základě jejich sexuální orientace..tak se teda nesměju..jo Manowar je dnes trapnym extraktem sebe sama..ale nevidim jedinej důvod proč by měla bejt přiřazená k poslechu pro buzny(ti mimochodem poslouchají většinou pop,spoustu homesexuálních kluků znám a jejich láska k Lady Gaga a Madonně neni jen pověra)..jo fuckin bitch oni zase asi nemaj rádi tebe..nedivil bych se
Ok, teď ještě jeden můj názor - myslím, že zemědělci, kteří se živí chováním zvířat a pěstováním plodin, které postihl hladomor, sucho a nadvláda extrémistických bojůvek, díky nimž v té zemi už řadu let není centrální vláda, nečekají, že někdo udělá jejich práci, prostě jen chtějí přežít. Oni nechtějí mercedes, jim stačí jedna kráva, která podojí mléko pro celou rodinu. Ti, co zneužívají humanitu a chtějí víc a víc, sedí úplně někde jinde.
pro mě je to humor, každej má jinej vkus na humor a nevidím to jako znak "duševního mrzáctví". Hele můj praděda umřel ve válce a stejně se dokážu válce zasmát, jakkoliv to byla šílená doba. Mám pocit, že právě humor dokázal hodně klukům uchovat v tý době alespoň zbytek zdravýho rozumu, když kamarádi kolem nich každej den dost krutě umírali. Ad Somálci: k Africe se v týhle spojitosti nerad vyjadřuju, jen bych asi tiše podotkl, že svojí životní situaci nezlepšíš tím, že budeš natahovat ruce ke zbytku světa a čekat, že někdo tvoji práci udělá za tebe. Oni ty Holanďani taky nezačínali zrovna na hotovym, víme.. Nic, to je ode mě vše.
DW: Umět si udělat si srandu sám ze sebe je dobrá věc. Ale žrát řízek a smát se přitom Somálcům, že jsou tak hubení, že se vejdou všichni do jedné obálky, to je znak duševního mrzáctví. Zrovna tak z toho, že někoho plynovali. Jak se asi musí cítit lidi, kterým třeba před očima ukopali k smrti matku, když si čtou takovéhle rádoby vtipy někde na webu?
Jo, někdy je vtip způsob, jak ze sebe svalit těžké téma, projev typu "Protože buzny nemá nikdo rád, proto" je ale mindrák jako hovado.
Přesně. Jako v mém nejoblíbenějším fóru z WW2 : "Jsem žid a zdráv." :-)
tohle neni o toleranci, ale umění udělat si srandu sám ze sebe, není potřeba mít mindrák z toho, že jsi homouš, prostě jsi.. Nevidim rozdíl v tom dělat si prdel z toho, že jsem bílej, černej, chudej, bohatej, chytrej, blbej a z toho, když si někdo dělá prdel z toho, že je někdo homosexuál - ta sranda je pořád jen o tom jednom - humorná reflexe předsudků. Tohle mě na lidech vždycky fascinovalo, umět se zasmát jen něčemu, ale něco už je na humor moc "vážná věc". Není, humor by neměl mít žádný hranice.
Tady zase stříká testosteron. Někdo není sám se sebou spokojen, tak to svalí na "bukvice, židy, cigoše a blondýny". A aby si sám v sobě potvrdil oprávněnost svého výkřiku, prohlásí, že je nikdo nemá rád. Ach ty internetové diskuse a jejich anonymní weboví rváči.
Protože buzny nemá nikdo rád, proto.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Vložit diskusní příspěvek