Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
http://www.rozhlas.cz/dvojka/styl/_zprava/dtest-pozor-at-misto-kysaneho-zeli-nekoupite-jen-sterilovane-a-bez-vitaminu--1785541
Na poli zelném jsem neodborník, já ho jenom jím...
/co dům vylosoval, tak to padlo do noty kdysi/
Amen, koscj //:=]
Olivovy olej? Ty vole... Panankamariasedembolestnamilostiva vidis to?! Na kyslu kapustu jedine oprazenu slaninu!
Zelí mám spojeno mimo jiné s novější tvorbou kapely Deicide, která má souvislost s příjemnými pocity při jejich poslechu ve Strašnicích, kde se zelí kdysi pěstovalo, jak jsem se dočetl, když jsem si zjišťoval, kde že jsem si to vyhodil z kopýtka. Jinak se v tom nevyznám, já to házím kysané jen tak na těstoviny a na to cmrndnu olivový olej.
No super, Jene. Až mi je ľúto, že som nikdy kvasenej kapuste neprišiel poriadne na chuť. S prípadnou ódou na erteple však zaboduješ na celej čiare.
Velice děkujeme. To je velmi dobrá úvaha, která bude zvlášť po včerejšku ještě aktuálnější!
Slusny text.Mozno by stalo za uvahu rozsirit temu o zeli a jeho zasadny vplyv na rusku bdm slamovu scenu ci zeli a militarizmus na dalekom vychode v prvej polovici 20storocia. Ale ok, na zaciatocnika moze byt. ;-)
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek