Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Norther jsou hrozná blbost. Nemam je rád a vůbec nechápu jak je někdo k bodomům může přirovnávat. Hudba Norther, to nejsou písničky. To jsou vodrhovačky a hodně nevkusně vlezlý melodie. Takhle zněli Bodomi na Hatebreederu. Dnes už ani náhodou. Jen zpěv je hodně podobnej možná proto, že jim tam Alexi zpívá druhý hlasy. Kalmah jsou proti Norther o dvě třídy vejš. Ale pořád o třídu níž než Bodom.
Vike: svezli se na vlne kterou COB odstartovali. Vem si Norther, melodiku, solicka a hlavne zpev jsou k nerozeznani od COB. Myslim ze COB zacali prvni kombinovat speed-black (divna to skatulka:-) a dalsi se k nim pridali az moc podobne. Ale i pres to mam Norther moc rad.
Dreckus : To víš...dobro i zlo jedno jsou. Jen navzájem opačně orintováni :))
nj, si tam pak můžeme o muzice (a určitě i dalších věcech) povykládat :)))
(na druhou stranu nerad bych si kazil iluze... po lonskym fotbalku mjc vs mm už mi taky nadávky směrem k většině redakce jaksi nejdou od plic)
Ja jen jen ptal, co ze to COB vymysleli a co tedy ostatni kopiruji ...
No, dyk to říkam...nezklamal si. Ale pokud tě to uklidní, tak o tyhle skupiny si řekli jistí členové redakce. Tuším Noisy a Shnoff...takže nejsme všichni gay, jak si asi myslíš. Příjemná myšlenka, ne? My dva se v hudbě shodnem asi jen na Katatonii. Jdeš v létě?
jzd is back!! :)
louza: no docela divoka kombinace :) dillinger mam sice rad, ale vetsinou takove hyper technik silenosti nemusim.. ale pyogenesis, takovy ty posledni popikovy kytarovky, to je celkem fajn :)
no vidíš, bez tebe by to taky nebylo ono
...nebo Pyogenesis. No asi mi není přáno. Jsem holt odsouzen k tomu, býti Alexiho věčným otrokem :)
Dreckus : Je mi to jasný ;) Zrovna tu promazávám disk a myslím na tebe. Hele, já kolikrát dostanu do kompu takový věci, který když poslouchám, je mi strašně líto, že nejsem ty. Tobě by se to muselo hrozně líbit. Třeba takový The Dillinger Escape Plan.
louza: ale to nemela byt ani zadna provokace, to bylo opravdu primo ze srdicka, vazne... :)
dreck, vike: neznáte mapu :))))
Dreckus, Vike : Ale já vás mám stejně rád. Bez vás by to tady nebylo ono ;)
nové, netušené významy pojmu "absolutně totální extrémní sračka"
A co ze COB vymysleli? :-)
Podobný styl hrají další Finové Eternal Tears Of Sorrow. A ne vůbec špatně. Hrají jim tam i zajímaví hosté - T.Kotipelto nebo Kimberley Goss (Sinergy). Jen tak dál!
Ssssss: mel bys ale vedet ze Kalmah, Norther a dalsi kopiruji jen to co COB vymysleli.
Ssssss: Ani náhodou !
Mnohem lepsi kapelou tohoto stylu (jak ho nazvat? speed-black metal?) nez Children of Bodom je Kalmah. Jejich album Swamplord je lepsi, nez CoB kdy budou. Dle meho nazoru.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek