Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Chtěl bych k tomu jen dodat, že švédský zpěv zní (pochopitelně) o mnoho více přirozeněji, takže pokud si někdo hodlá pořizovat jen jednu verzi :-)), doporučuji tu švédskou. Subjektivně mi přijde opravdu o hodně lepší
Este nie. Este maju vela kapiel z minulosti (70 roky)ktore mali radi...
Opeth
Zdravim, no.. tak zle to hadam zase nie je. Opeth nam predvadzaju svoj optimalny 70s progres art rock standart, tak ako sme si za posledne roky zvykli. Uvod albumu povazujem v podstate za to najlepsie v ramci moznosti uvodna trojica skladieb to pekne nakopne, Potom vsak pride pokles dole ale to vydrzi len do skladby Charlatan, ktora ma opat grady. Zaver albumu sa plavi v pokojnych vodach bez vyraznych prekvapeni.
Ok, In Cauda Venum nie je zly album. Za pozitiva vyzdvihujem nadpriemerne dobry spev, vyborny zvuk a skvela praca ako i zvuk bicich. Za negativa vnimam privela beztvarich poloh a mozno v niektorych pripadoch pretiahnutej stopaze skladieb. Na masterpiece to nie je ani zdaleka ale ako prijemne pohodove vikendove jesenne pocuvanie to potesi.
Som zvedavy akym smerom sa Opeth budu uberat dalej, pretoze si myslim ze v ramci tohto klziska uz predviedli de facto vsetko.
7/10
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek