THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Album niekoľkych rokov, pre mňa určite, počul som ho už asi 20 x a stále sa mi odkrýva a rastie, už som to také nezažil roky, dufam že niečo ešte splodia
Madonna tam skutočne je, tiež mi to tam samé vliezlo. :) Ale vôbec mi to nevadí, pretože toto je výborná muzika. U mňa rozhodne jedno z prekvapení roka. Nečakal som v podstate nič a dostal skvelý melodický metalový album.
Přesně tak! Ten Ozzy je tam teda fakt totální.
Ten song má svoje kouzlo, ale půjčoval si zřejmě kde se dalo.
A ja v tom prvně slyšel I Just Want You od Ozzyho. :)
hoši, hoši:
celá tahle pasáž, hlavně v konci, když přidá i hlas nahoře:
We're the cause of our own despair
Pull the strings nobody cares
Architects of our disrepair
Dreamers of our own nightmare
Who's the man on the big TV
Sayin' "Everybody's gotta vote for me
Bow and serve so you'll be free"
v pauze stačí vždycky dodat la isla bonita
prostě Ilona a zpívat místo anglického textu:
v plachtoví si vítr hrál
naši loď když k cíli hnal
do těch míst já pospíchám
vyhrávka:)
Taky netuším:)
La Isla Bonita
Darkmoor - To mi hlava nebere, kde tam slyšíš tu Madonnu?
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek