THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Druhu polovicu albumu treba brat ako zbierku nepodarenych raritiek.
Proti bakelitovym elfom, starocnym uberfantasy bojovnikom Nightwish, prichadza nieco cez temny beckovy portal z alternativnej dimenzie - semisovi hobiti Seven Spires s albumom Emerald Seas aka som mlady, mam napady, nie este aranzersky zrucny, nemam budget na pekny obal.
... a Rudi znizuje hodnotenie tohto albumu Nightwish minimalne o jeden bod :-D.
Po viacnásobnom počúvaní by som dal aj vyššie bodové ohodnotenie. Áno, je to jedno z tých mäkkších albumov od Nightwish, celkovo pôsobí veľmi ľahko, vzdušne a rockovo. Hej, Tribal je pomerne tvrdá vec, ale nie najtvrdšia v histórii kapely. Nejaká brutalita a agresia na tomto albume absentuje, zatiaľ čo Tuomasove melódie asi nikdy nevyzneli rozprávkovejšie než tu. Power/speed tak prítomný na Oceanborn a Wishmaster je už definitívne preč a album skôr zabŕda až do prog rockových vôd. A okrem Zimmera tu počuť aj klasické vplyvy (Debussy v Music, v Shoemaker veľmi autenticky znejúci operný prednes Floor, nie "fejkový", ako býva u týchto kapiel s klasicky školenou vokalistkou zvykom). Zaujímavé je, že tie progresívne rytmické elementy, ktoré sa väčšinou u progmetalových kapiel ako Dream Theater prejavujú u gitár či bicích, sa u Nightwish objavujú vo vokáloch (také tie rýchle "up n downs" vokály v Music, kde mi Floor evokuje Kate Bush, napríklad).
No jako je škoda, že někoho nenapadlo namíchat Satana do Nightwish, to by byl asi fajn žánr. A kdyby po tom ječely holky, tak ještě líp
No jo, ale u black metalu, i u toho starýho jednoduchýho, to zase má tu zlověstnost, jako když vezmeš naštvanej punk, trochu ho zpomalíš a domícháš do něj Satana. Tady mi to přišlo, že ta kytara prostě jenom jede rytmiku a střídá akordy, že tam nic není. Ani před těmi 20 lety se mi to nelíbilo, a to jsme byli někde na střední a holky po tom ječely, co si pamatuju.
Kdysi trochu o metalu byli, tak před dvaceti lety. Byl to takovej popmetal, to je fakt, ale trochu tam toho bylo. Jednoduchým riffingem je podkresleno tolik blackmetalu, že to bych jako měřítko nebral :-)
Nightwish o metalu nikdy nebyli, ne? Však to je od začátku kapely popík podkreslenej jednoduchým riffingem tvrdý kytary a nad tím nějaký ty bombastický aranže jak ze soundtracku k fantasy filmu.
nie
Sklamanie. Cakal som posun k metalu, ostrosti, rychlosti. A spevacka by to krasne so svojim mega hlasom dala. Prisla ako keby hudba k filmu. Zase. U mňa vyhráva Tarja.
Tady asi víc počúvania není třeba :-)
Recenzia po JEDNOM dni počúvania?!?!
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek