MÚR - Múr
Pětice mladíků, co na obalu alba vypadá jako chlapecká kapela z devadesátek, vybublala z islandského podzemí s pozoruhodně vyspělým materiálem. „Múr“ se pohybuje někde na pomezí progresivního metalu, doomu a post-metalu. Výborné album.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Spirit of Ecstasy
Nova deska je venku. Po prvnich par poslesich mi to prijde o neco zasmodrchanejsi a mene pristupne nez Alphaville.
Deaf forever
No já nevím, asi jsem hluchej, ale žádnou touhu šokovat tam neslyším. Tohle je víceméně opravdu jazz
Asi jsme každý slyšeli uplně jinou desku.
patras
Styly ponechme stranou, mě šlo o formu. Ta touha šokovat hlukem je podobná. Krom toho není rok 1983.
Zajímavý nápady, ale je to rozristeny a takový bez pointy. Tak trochu ein kessel buntes syndrom. Moc se mi to nelíbí.
Až na to, že Swans mají mnohem blíž k noise rocku, industrialu a no wave, který svým způsobem založili, než k metalu, moc styčných bodů mezi nimi a IT nevidím, krom toho že jsou z New Yorku.
DMDS : Yes, Swans! Koukal jsem na YTB na průřez celého koncertu, kde rovněž i různě vazbili do rytmu.
Patras : ve svém komentu to píšu, ře hodnotím jen ty dvě nahrávky a ne album
rip : viděl jsem na YTB koncert - to jak k muzice přistupují mě nezaujalo
jirka pls
Swans? Really?
Jak může někdo hodnotit desku ze dvou ukázek?
údernost ani tlak to nemá, to už zmiňuji v článku, ale nemyslím si, že je to vždy zapotřebí
btw, ty jsi aktuální materiál slyšel živě?
avantgarda ?
Rockovou avantgardu mám rád, ale tady bych ji nehledal.Ve studiu si s nahrávkou vyhráli, naživo je to novodobý pokus o noisové stěny typu Swans z osmdesátek, ovšem bez patřičné údernosti. Hodnotím jen ty dvě ukázky...
Tohle je psychedelická bestie, která je mnohem dusnější než cokoliv z minulosti. A jde vám po krku. Pomalu, ale pevně a vytrvale. Aneb opravdu šťavnatá porce halucinogenního, technického a lehce bizarního disso death metalu.
Je to vskutku těžký poslech. Přesně takový, jaký u takto pojaté nahrávky má být. Zvuk se opravdu povedl. Je těžký, má tlak a výrazně se podílí na faktu, že vám deska nedá nic zadarmo. Pakliže jí dáte šanci, odměna v podobě jedinečné žánrovky se dostaví.
Jen málokdy tak dokonale jméno kapely přiléhá jak na styl, tak na zvuk. Amák vyrobil naprosto tučný bažinatý sound, který skvěle funguje s hudbou i vokálem rozkročeným mezi skřehotavou black metalovou polohu a čistý zpěv trochu evokující například Načevu.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Vložit diskusní příspěvek