MÚR - Múr
Pětice mladíků, co na obalu alba vypadá jako chlapecká kapela z devadesátek, vybublala z islandského podzemí s pozoruhodně vyspělým materiálem. „Múr“ se pohybuje někde na pomezí progresivního metalu, doomu a post-metalu. Výborné album.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Retro
Dost vzpomínek vytanulo, díky za výlet do minulosti i současnosti :). Jak RIPa ze zásady nečtu, tak tenhle pan Pavlík si rozhovory vydřel už dávno :).
kek je válec :)))) by me zajimalo, kolik si mysli, ze ty prace za kasou atd. je, kdyz je stale postizenych tolik oboru a kolik asi tak ten stat pomaha :))) ja v mezicase napr. makal v lese, zadny prace se nebojim, ale ne vzdy to dovoli podminky a kvalifikace, nicmene z toho zjednodusovani celyho tematu je videt, ze tady bysme beztak nedosli konsenzu, protoze o skemrani nad nekonanim koncertu nikdo nemluvil
Ale chápu, že člověku s mentalitou "povaleči z kaváren do polí a továren" to nejde vysvětlit.
Ach jo. Představuješ si to jak Hurvínek válku, fakt. "Požádají o pomoc stát" - stát bohužel není Oslíčku, otřes se. Což je taky jeden z důvodů, proč ta přísná opatření nemůžou trvat moc dlouho.
Sorry, tady do toho taháte úplné nesmysly. Prostě se zrušily/omezily akce, část lidí to profesně zasáhlo, oni si dočasně najdou běžnou dostupnou práci, na kterou stačí jejich kvalifikace, nebo požádají o pomoc stát. Takhle to většina lidí bez pindání dělá. Vymezuju se proti sentimentu "mám právo na to aby můj obor fungoval, i kdyby to mělo být za cenu ohrožení veřejnosti".
A a vůbec sem nepatří stesky nad tím, že je to náročná práce. Vybrali si jí sami.
Pár zkušeností z práce promotéra nebo organizování koncertů/festivalů. Krom jiných činností pár dní v roce strávím na festivalech, v některých případech jako „stage crew“. Je to práce, kdy makáš od deseti dopoledne do tří v noci (17 hodin za den). Jsi neustále v permanentním stresu, hluku a prachu, kdy taháš bedny, aparáty, řešíš konflikty s ožralými kapelami. Když festival skončí většinou pak prospím celý den, protože takový zápřah jak fyzicky, tak psychicky v žádné jiné práci nemám. Dělám to z fanouškovství k hudbě a nestěžuji si. Celkem by mě ale zajímalo, co si tady kek představuje pod „normální prací“, které bych se neměl štítit.
A ještě by bylo zajímavé zjistit, kolik z těchto chytráků by se v případě ztráty práce nakonec "štítilo normální práce". Asi bychom se divili. Anebo možná asi ani ne:-)
"ti co se neštítí normální práce" - tyhle a podobné knížecí rady od těch, co mají to štěstí a o práci nepřišli, jsou přesně to, co teď všichni pracující v kultuře potřebují. Já sice v kulturních sférách nepracují, ale jejich jménem bych rád všem těmto chytrým lidem chtěl poděkovat.
Už jenom ten obrat "ti co se neštítí normální práce" ukazuje, že máš poněkud jednodušší myšlení. Ta situace je blbá pro všechny z různých úhlů pohledu, hledají se nějaký kompromisy, jak to zařídit, aby epidemie neřádila úplně nekontrolovaně a zároveň lidi nekončili ve velkým bez živobytí. Tohle žvanění o tom, že o co jde, všechno zavřít na co nejdelší dobu, vždyť zachraňujeme životy, je stejně impotentní, jako obrácený žvanění o tom, že je to celý podvod farmaceutickýho byznysu.
Čili se mají pořádat koncerty (a zbytečně zvyšovat riziko a ohrožovat populaci, což se přes léto těžce nevyplatilo - viz. druhá vlna) aby mělo pár promotérů práci? Nikdo neříká že se mají chytit jinde a měnit kariéry, jenom to překlenout prací někde za kasou nebo na stavbě (ti co se neštítí normální práce), případně se obrátit na stát o pomoc v nouzi.
Ten argument o tom, že ti lidé, kteří přicházejí o práci, se prostě buď chytí jinde, nebo jejich smůla, je zhruba stejně pitomej, jako říkat, že ti důchodci, co na tu nemoc umírají, jsou prostě moc slabí, jejich smůla.
pro Keka
hele, tak chvalit to asi nebudu, kdyz v tom - jako dalsi z mnohych postizenych - pracuju, ne? :D
Dělá si prdel? Křivka nakažených roste, umírají lidi a on brečí že nemůžou být koncerty? Tak holt promotéři budou chvíli pracovat jinde, stejně jako členové orchestrů.
Supr výživný rozhovor, pěkný pánové. (y) :-)
Koukal jsem právě na nějaký rozhovory s ním z éry po tom, co opustil Gorgoroth, a říkám si, že asi fakt celkem bude mít v hlavě a že ta strašně zlounská (někdy až trapně) image byla právě jenom image kapely. Protože v těch rozhovorech říká fakt podnětný věci a působí tam jako člověk, co se umí zamyslet a vidět věci out of the box. Holt prostě někdy není snadný oddělit performera od role.
Gaahl
Gaahl je tichy, vnimavy a prijemny typek. potkal jsem s nim u kafe, kdyz se delal tento rozhovor https://www.youtube.com/watch?v=vpZ8BV0zXto
Docela mě překvapilo, že ten norský blackmetalista Gaahl je podle Bizze fajn týpek. V rozhovorech vypadá přísnější než plukovník Prymula. Ale jasně, image je image.
Tohle je psychedelická bestie, která je mnohem dusnější než cokoliv z minulosti. A jde vám po krku. Pomalu, ale pevně a vytrvale. Aneb opravdu šťavnatá porce halucinogenního, technického a lehce bizarního disso death metalu.
Je to vskutku těžký poslech. Přesně takový, jaký u takto pojaté nahrávky má být. Zvuk se opravdu povedl. Je těžký, má tlak a výrazně se podílí na faktu, že vám deska nedá nic zadarmo. Pakliže jí dáte šanci, odměna v podobě jedinečné žánrovky se dostaví.
Jen málokdy tak dokonale jméno kapely přiléhá jak na styl, tak na zvuk. Amák vyrobil naprosto tučný bažinatý sound, který skvěle funguje s hudbou i vokálem rozkročeným mezi skřehotavou black metalovou polohu a čistý zpěv trochu evokující například Načevu.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Vložit diskusní příspěvek