MÚR - Múr
Pětice mladíků, co na obalu alba vypadá jako chlapecká kapela z devadesátek, vybublala z islandského podzemí s pozoruhodně vyspělým materiálem. „Múr“ se pohybuje někde na pomezí progresivního metalu, doomu a post-metalu. Výborné album.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Funerální klid
Flowers of Evil vnímám jako doposud nejsilnější dílo minimálně v rámci "popové" epochy. Muzika funguje úžasně podprahově. Napvrchu se zdá a snad i je "osvětlenou" expozicí pozitivně tepajicích vibrací, ale stále při pohřební, funerálně poklidné náladě kdesi níže, dost určitě v jádru. Mně osobně na této desce baví písničkový rámec songů, "metalizující" tenze , jež nestírá dřevní minulost kapely. Za fandu nejen neotřelé syrovější kytarové hudby, ale třeba i řízné darkwave musik se mně současná estetika Ulver naprosto zařízla do žil a to již dříve avizovanou písní Nostalgia v rámci této desky, která je mimo jiných silným důkazem neotřele vyváženého snoubení melanchonické radosti a temnoty... Co by řekl k tomuto počinu nezasvěcený posluchač?? Řekl bych, že ještě mnohem více!
to MaxBodycount
Jen pro upřesnění, O'Sullivan se na posledním albu nepodílel a na Caesarovi jen přispěl kytarou do dvou songů
Prekvapenie - Ulver po mnohých rokoch ľavotočivých zákrut pokračujú presne tam kde skončili na poslednej radovke, oslizlého šarmu čiernej omše v Modrej ústrici charakterizujúceho The Assassination ... však tentokrát nedosahujú. Postupný únos Ulver do synth-popu pod taktovkou Garma a O´Sullivana je dokonaný a v tomto momente je jedno, či si pustíte ich, alebo čokoľvek od Miracle ...
Mi to připomíná Precedens. Úplně tam slyším Báru Basikovou..
Dost mě zaskočilo, že na iDnes vyšla recenze. https://www.idnes.cz/kultura/hudba/ulver-recenze-flowers-of-evil.A200903_145317_hudba_ts
Tohle je psychedelická bestie, která je mnohem dusnější než cokoliv z minulosti. A jde vám po krku. Pomalu, ale pevně a vytrvale. Aneb opravdu šťavnatá porce halucinogenního, technického a lehce bizarního disso death metalu.
Je to vskutku těžký poslech. Přesně takový, jaký u takto pojaté nahrávky má být. Zvuk se opravdu povedl. Je těžký, má tlak a výrazně se podílí na faktu, že vám deska nedá nic zadarmo. Pakliže jí dáte šanci, odměna v podobě jedinečné žánrovky se dostaví.
Jen málokdy tak dokonale jméno kapely přiléhá jak na styl, tak na zvuk. Amák vyrobil naprosto tučný bažinatý sound, který skvěle funguje s hudbou i vokálem rozkročeným mezi skřehotavou black metalovou polohu a čistý zpěv trochu evokující například Načevu.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Vložit diskusní příspěvek