MÚR - Múr
Pětice mladíků, co na obalu alba vypadá jako chlapecká kapela z devadesátek, vybublala z islandského podzemí s pozoruhodně vyspělým materiálem. „Múr“ se pohybuje někde na pomezí progresivního metalu, doomu a post-metalu. Výborné album.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Slabší než první díl, ale stále velký palec hore za pankáčský přístup https://www.youtube.com/watch?v=PQfOzKjmEU0
Za mě docela fail. Na internetech už díky filmu vznikají seminární práce na téma "jak díky post-produkci udělat ze špatně sehrané scény použitelnou scénu". Množství přidaného dialogu, scén kterým máme věřit že jsou autentické a scénář spíchnutý na koleně mi bránil si druhého Borata užít.
Tvůrci manipulují až do té míry že je mi trochu líto R. Giulianiho (což je výkon), nebo organizátora protestu proti omezení zbraní, který se v zákulisí málem zhroutil (přitom se nám film snažil podsunout že účastníci div nehajlovali, ale ze záběrů z místa které jsou na YT, je patrné že Cohena vypískávali.
Borat 2 má svojí liberální agendu, ale veškerá satira je tak neohrabaně podaná, že sama o sebe zakopává. (A nechme bokem fakt, že to vyšlo na platformě, která ztělesňuje přesně tu tvář globálního kapitalismu, která dala vzniknout fenoménům do kterých se chce film strefovat. Hotový Ouroboros clusterfuck.)
Borat se od prvního dílu přetransformoval z podvratného živlu v totální součást establishmentu (jako ostatně každá úspěšná kontra-kultura).
Nakonec mě nejvíc bavily fyzické gagy, přízvuky a celkově ty sekundární hlouposti.
Tohle je psychedelická bestie, která je mnohem dusnější než cokoliv z minulosti. A jde vám po krku. Pomalu, ale pevně a vytrvale. Aneb opravdu šťavnatá porce halucinogenního, technického a lehce bizarního disso death metalu.
Je to vskutku těžký poslech. Přesně takový, jaký u takto pojaté nahrávky má být. Zvuk se opravdu povedl. Je těžký, má tlak a výrazně se podílí na faktu, že vám deska nedá nic zadarmo. Pakliže jí dáte šanci, odměna v podobě jedinečné žánrovky se dostaví.
Jen málokdy tak dokonale jméno kapely přiléhá jak na styl, tak na zvuk. Amák vyrobil naprosto tučný bažinatý sound, který skvěle funguje s hudbou i vokálem rozkročeným mezi skřehotavou black metalovou polohu a čistý zpěv trochu evokující například Načevu.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Vložit diskusní příspěvek