THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
este pred DT si pamatam jeho ucast na fore metallica.sk (ak ma nezradza moja chaba pamat)
Noises & Colours
... som Prešovčan a Kubo Tirčo býva(l) od svojho narodenia v tom istom paneláku a v tom istom vchode, ako ja ...
Videl som, ako sa z introvertného chlapca postupne rodí hudobný fenomén, ktorý si ako dospievajúci tínejdžr prešiel silným obdobím obdivovateľa najmä Dream Theater, neskôr už ako vysokoškolák hlavne fanúšik Devina Townsenda vo všetkých jeho projektoch (boli sme spolu tri krát na jeho koncertoch) a v poslednom období ako človeka, ktorého mimo iného, oslovili a ovplyvnili predovšetkým jeho gitaroví rovesníci - austrálsky Plini, poľský Jakub Źytecki (Disperse) a srbský David Maxim Micic (tiež sme spolu videli pár ich koncertov) ...
Dnes je to v podstate komplexný multiinštrumentalista, produktívny skladateľ a mimoriadne invenčný gitarista, úplne rovnocenný s trojicou svojich spomenutých súčasníkov.
Na domácej (česko)slovenskej scéne som za rok 2019 nepočul a nepoznal nič lepšie, ako albumy kapiel MORNA a IONS. Za rok 2020 som na tom v prípade Jakuba identicky, ako Rudi (Headbanger_FM sledujem celkom pravidelne).
Tento mladý muž si zaslúži skutočne výraznú tuzemskú pozornosť (veľmi rozumné rozhodnutie žiť v tejto dobe v Prahe) a Rudimu gigantické díííky za jeho (aj) miestnu propagáciu ...
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek