Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Novinková deska je opět výborná a včera v Akropoli zimomriavky skoro přes celý set. Krásný koncert.
Ja si myslím, že sa im novinka veľmi vydarila. Sú to jasne rozpoznateľní Soen, ktorí sa zas o kúsok posunuli v tom, akým spôsobom dokázali vypilovať jednotlivé skladby. Napospol je to chytľavá kolekcia vkusných pesničiek, čo ľahko lezú do ucha, ale nechýba im silná trvácnosť. Jeden z albumov roka vo svojej kategórii.
od SOEN znám dobře všechny desky, ale novinka mě překvapila svou hitovostí asi nejvíc. z mého pohledu není moc melodických a přitom stále relativně tvrdých alb s výrazným čistým zpěvem, který nejsou přeslazený kraviny, jež brzy začnou nudit. Imperial točím delší dobu a mám stále chuť se k němu vracet. jo, škoda je, že neumím zpívat, hned bych si s nima zapěl. je to fakt krása a ten klip je skvělej.
p.s. jsem rád, že tu Bulba vytáhnul Devina - souhlasím, že Empath je mistrovské dílo. Stejně tak předchozí Transcendence, což je muzika vznášející se mezi zemí a nebem, přičemž má tendenci posluchačovu duši přenést opravdu na druhou stranu...
Ja sa stale neviem preniest cez to ze sa na Metalopolise odignoroval Empath od Devina Townsenda. Také pestré vymakané dielko s celym bonusovym CD. Kazdopadne, Soen tradične super aj keď staršie albumy ma bavia viac.
@Sedivak, bol som na tom koncerte a pamatam si ze zimomriavky mi behali po chrbte... aneb ked sa sny plnia.
Je to skvele album. O nieco prijatelnejsie album, ale fuckt silne. Skuste si pozriet live koncert z 8,4,2017 z Collossea Kosice. Super.!!!
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek