OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ja právě nebral nikdy season passy dopredu jako celek, ale vychytal jsem vždy separátní DLC, když byly v akci (Legacy of First Blade jsem bral za 209kc a Hidden Ones onehdy za 79kc ze storu). Za Wrath jsem dal plnou sazbu a ono prd. Počkám no, a až dojdou jiné hry, tak tomu možná dám za nějaký malý peníz šanci.. Vůbec nevím kam AC chtějí dal posunout, chyba byla už ta giganticka mapa v Odyssey a vrhani otazníků. Tam když najednou přiskočilo 6 úkolů, tak už to bylo takové zahlceni. Ale furt je Odyssey proti Valhalle super, hlavně s Legacy of First Blade dává smysl i story. Tady už je to pro mě jak tvořeno hodně bidnou umělou inteligencí, strašně genericke a zaměnitelné. Měli dát pred lety Origins part 2., za Ayu v Římské říši, a vykašlat se na tyhle mega mapy, rádoby větvení story a vybijeni stromů s kultisty
Já si kupoval Season pass s velkm předstihem, takže jsem nic dalšího nekupoval... The Siege of Paris je o něco méně ubíjející než WoD, ale pokud to nemáš a Valhalla Tě nudila, tak to nemá smysl. Líbí se mi, že z toho cítím trochu méně recyklace téhož, ale pro "záchranu" série to ho bude zapotřebí přeci jen trochu víc.
Možná až bude někdy za 150kc v akci, tak si z nudy zahraju. Nerozvážně jsem utratil prachy za Wrath of Druides a byl to ztracený čas a těžká nuda. Jako celá Valhalla, kterou jsem měl velký problém dohrát. A to jsem fanda AC. Aktuálně jsem projel v příběhovém tahu za sebou díly Unity, Origins a Odyssey a nechápu, co s tou značkou ve Valhalla udělali. Jen samotný season pass k Origins je sám o sobě stokrát zábavnější, než umorne dobývaní stále stejných regionů Anglie (Irska, Francie..)
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Vložit diskusní příspěvek