THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
2
Dvojka je opravdu slabá, ale i co do efektů. Škoda.
Vypadá to prosím takto: The Fly (1958) - Return of the Fly (1959) - Curse of the Fly (1965).
Dá se říci, že jde svým způsobem o trilogii, přičemž barevný je paradoxně pouze ten první, tedy nejstarší film. Ten za zhlédnutí určitě stojí, zbytek mě moc nechytil.
Kdoví, možná i z díla Davida Cronenberga by se později vyvinula trilogie, avšak druhý díl se stal komerčním propadákem, takže veškeré další plány automaticky padly.
Dvojku z roku 1989 má na svědomí Chris Walas. Ten Walas který pro první díl stvořil speciální efekty. Asi myslel, že z něj bude i dobrý režisér, ale nějak se to vymklo kontrole.
Remake
Kolikátý remake to vlastně je? Na YT vidím čb ukázky kde má moucha opravdu velkou hlavu, potom barevný z r.1958 a pak tedy přichází ta nejslavnější Cronenbergova?
Jen užívejte chlapci, tohle dílo zato stojí. Mě už se ke konci článku z toho filmu většinou obrací žaludek, protože si ho dávám párkrát do kola, abych se naladil na tu správnou vlnu :-)
Jjj
Tak tohle si dám přesně dneska v noci, už poněkolikáté. Paráda, dík.
Fly
Bravo, Rose 👍👍 proč mám neukojitelnou chuť se na ten film hned podívat? 😂
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek