THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
MX
Na jedničce oceňuji hlavně tu snahu tvůrčího týmu. Tedy bez jakýchkoliv zkušeností vytvořit z ničeho - něco. Jinak ale souhlasím. Ten skok mezi jedničkou a dvojkou je markantní.
S Falloutem to máme oba stejně:-)
Ach ... těch bezesných nocí, oči podlité krví, záda zkroucená jako paragraf.
†††
Jednička je už z dnešního pohledu trochu... nudná a úsměvná, ale dvojka (a za mě osobně i trojka) pořád skvěle funguje. Pamatuji si své totální překvapení, když jsem zjistil, že Max vypadá jako postava z legendárního Fallouta (včetně psa Meatdoga), načež jsem pochopil, že ta inspirace proběhla obráceně :-) V případě zájmu kluci z Moviezone zpracovali Mad Maxe kdysi jako pokec: https://youtu.be/s8MOJ2MDcSc
Jinak v roce 2015 vyšla hra Mad Max a ačkoliv si v recenzích odnášela sedmičky, za mě je to velmi povedená věc. Hodně atmosférická, z filmu si bere to zásadní + asi nejpěknější (vyjma parádních honiček s kárami) je prostředí. To je nepřekvapivě pouštní pustina, nicméně obrovská a fascinuje mě, jak autoři dokázali přinést snad sedm naprosto odlišných pouštních biomů. Je radost svištět krajinou, starat se o palivo, vodu a hnát se za příběhem.
Opravíme, samozřejmě, bohužel dyslexie je kolikrát silnější než my všichni dohromady🙂
Jiný autor
Myslím, že autor je J. Rosse. Chtělo by to opravit.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek