THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Výstřel
Opět, díky za zajímavé postřehy.
Každá postava v tom filmu má nějaký ten škraloup. Žádný stoprocentní klaďas zde neexistuje. To je fakt. Když jsem film viděl poprvé, tak mě zpočátku velmi zaujala naivka Sally, dokud se tedy nevybarvila, abych tak řekl.
Ohledně tehdejšímu neúspěchu v kinech máš velmi pádný a zajímavý argument. Amíci opravdu nesnáší "nastavování zrcadel". Na tuhle skutečnost dojel svého času i Paul Verhoeven, což byl ještě ke všemu cizinec, který měl tu drzost kritizovat americký způsob života.
Věčně aktuální film
Opět, díky za parádní sondu. Film jsem znovu, po dlouhých letech, shlédnul a znovu jsem se utvrdil v tom, že si v něm nenajdu žádnou oblíbenou postavu. „Travoltič“ se sice snaží, jak může, ale pořád je jenom jedním z pokryteckých odrazů zrcadla, které film jako celek, z mnoha pohledů, nastavuje americkém stylu života, či stavu společnosti (zde to prosím nebrat jako její kritiku, právě naopak, je to dobrý příklad toho, jak na tento stav svobodně upozornit). De Palma předvádí inteligentní a poutavou filmařinu, která i díky svému vyvrcholení nutí diváka, i toho amerického, popřemýšlet o různých hodnotách. A vůbec se tedy nedivím, že se ten film nestal trhákem.
No a ta divoká jízda Jeepem v ulicích Philly by možná v dnešních dnech už ani produkčně ani neprošla.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek