OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ehm Kenobi asi bude ... ale veselý čtení to nebude, pokud to neni druhá část výrazně lepší než ta první
Po prvej sérii som nemal na pláne si pozrieť druhú. Až do okamihu, keď som sa dozvedel, že sa "vráti" Q. Na základe toho som neodolal. Ja naivka. Dnešok vskutku nepraje inteligentným scenárom.
P.S.: Bude recenzia i na seriál Obi-Wan Kenobi? Môže byť zábava - v diskusii.
Názor
První sérii jsem dal s vypětím všech sil. Tenhle článek pro mě představuje důraznou a navíc skvěle napsanou stopku.
Díky za parádní text, ale seriál si strčte do ...
:D Ďakujem.
tak jo, máš to mít :)
...z nichž se některé zaspali svoji úrovní do zlatého fondu sci-fi trapáren... Nechcel by si to ...zaspali... zmeniť na ...zapsali...? ;-)
Keď som sa dozvedel, že v 2. sérii bude naozaj aj Q, celkom ma to navnadilo a, povedal som si, že tomu dám šancu. Dopozeral som to síce celé, ale jasať nie je veľmi nad čím.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Vložit diskusní příspěvek