Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tenhle film jsem viděl jako dítě a měl jsem z něj pak hodně dlouho noční můry.
Zůstalo mi z něj jen pár obrazů (strašidelná maska Medůzy, padající katedrála, chlapec přivolávající smrt svým upřeným pohledem...) a dlouho jsem se nemohl dopátrat, co to bylo za film.
Až nedávno jsem na to nějak kápl, film jsem znovu zkouknul a musím říct, že teď už mi zdaleka tak děsivý nepřipadal. Ta magie dětství je už dávno pryč.
Ale film je to pořád dobrý, moc nezestárnul, má svojí specifickou atmosféru.
Trochu pozapomenutý klenot, kde (samozřejmě kromě zejména Burtona) vyčnívá vynikající scénář. Rozhodně doporučuji vidět víckrát.
atmo
Toto je velmi atmosférické, znepokojivé filmové dílo. Jak je již zmíněno v jednom z komentářů tak s počtem vidění to ještě roste. Článek je nepřekvapivě opět skvěle napsán:). Díky za něj.
Díky za super shrnutí k tomuto uhrančivému snímku. Podobné filmy jsou přesně můj šálek Kaffee.
Baví mě ta žíravá atmosféra mezi ústřední trojcí (Morlar, Brunei a Zonfeld) a kolem ní lítající angličtí suchaři se svým sarkasmem. (rozhovor mezi manželi Marlorovými plus 1 je teritoriálně unikátní).
Souhlasím s tím, že hned od začátku je film napěchovaný specifickým napětím, které neopadá ani po závěrečných titulkách. Jaký měl Morlar vlastně důvod, že vyhledal psychiatričku? Probudilo se v něm (až ve středním věku) nějaké černé svědomí ze svého osudu? Co vlastně od ní očekával? Znamenal jeho pobyt a s ním související události v nemocnici JIPu to, že zlo v podstatě nelze eliminovat, či zničit (zde bych odkázal na podobně laděný Fallen-Anděl Smrti?
Každopádně parádní pokoukáníčko a počteníčko.
Naprosto uhrančivý film, který je nejlépe vidět podruhé i potřetí 👍
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Vložit diskusní příspěvek