THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
paráda
Skvělý, skvělý článek. Souhlasím , že spolu se Sedm se jedná nejlepší film v thrillerovém žánru, který nemá konkurenci. Vše je v toto mistrovském díle dotaženo k dokonalosti. Těším se na druhý dík a článku a úplně jsem dostal chuť doma vytáhnout a pustit si DVD s tímto filmovým klenotem:).
Kniha je mimochodem také výborná, určitě doporučuji.
x
Já si na filmy, respektive film, hledám čas hlavně o víkendu. Mám štěstí, že žena má pro kinematografii také slabost, tedy většinou něco vybereme spolu a potom spolu i koukáme.
Pokud jde o filmy, ke kterým píšu tyhle dlouhé články, tak tam to beru jako takový svůj "pracovní koníček". Například Mlčení jehňátek jsem dával 2x po sobě, přičemž na podruhé už si film hodně zastavuju a píšu poznámky. Je to ale fajn. Na tahle klasická díla, se text píše (téměř) sám.
Díky za reakce chlapci.
...ještě tak si najít čas po těchto skvělých esejích zmiňované filmy pustit :-):-) BRAVO!
Skvělé
Ho, ho, ještě jsem tu ani nenapsal poděkovaní za vyčerpávající shrnutí „AGUIRRE, HNĚV BOŽÍ“ a už je tu tohle trumfové eso. Doteď jsem netušil, že dokonalost „Mlčení jehňátek“ může umocnit ještě podobný precizně odstartovaný esej. Pro mě tento film je naprostá jednička, a to hlavně svojí atmosférou, příběhem i magnetickými dialogy Starling-Lecter (např. způsob, jak Lecter vysloví „He covets“ skutečně až nahání strach). Film si na mě jednou za čas zazvoní a ani nevím proč ho vždy žeru, tak jako napoprvé (při té příležitosti vždy shlédnu i Hannibal Rising 2007, Hannibal 2001, Red Dragon 2002). Mistrovské dílo a samozřejmě velký dík za tuto precizní analýzu.
Tieto články, to je úplné žrádlo, mňam!
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek