THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Drobná nepřesnost
Shane Black stál za zrodem série Smrtonosná zbraň. Jinak opět skvělý článek o filmu, který zřejmě nejen u mě, časem už jen dozrává a získává na významu. Ve své době docela zklamání. Dnes určitě poctivých minimálně 70%.
Rose: Myslel jsem to vlastně napůl vážně. Ten smajlík tam byl vzhledem k situaci na Ukrajině spíš jako hořký úsměv nad určitou absurditou. Multipolarita ani dynamika doby mi nevadí. Internet prostě vše mocně nakopnul, něco jako knihtisk.:-), co se dá dělat.:-). Jde o to tu energii a technické možnosti využít k něčemu smysluplnějšímu nebo alespoň vznešenějšímu. Ten návrat na Měsíc se mi např. líbí dost.:-). No nic, mějte se.
No nekecej! Po cca sedmadvaceti letech, je konečně jedna záhada z mého dětství vyřešena:-)
Na kazetě stálo Pomalé umírání, ovšem v momentě, kdy se na obrazovce objevil nápis Die Hard, řekl ten borec do mikrofonu: „Umírají pomalu.“
To "Pomalé umírání" je překlad z německého (navíc doslovného) německého překladu "Stirb Langsam":-)
Ještě jednou díky všem. Snažím se ke každému článku přistupovat stejně, ale tohle byla především rychle napsaná radost. Prostě něco na odreagování.
Jo, Pekárkova ironická poznámka sedí. Ještě, že dnes už je svět naprosto v pořádku:-)
To, co níže popisuje Subeer bohužel neznám a závidím mu. Ano, pamatuji éru VHSek, ale spíše již jako dozvuky nesmírně vzrušující doby. Byl jsem zkrátka kluk, co objevoval poklady po rodičích a v jejich nepřítomnosti si potají pouštěl filmy se zvláštními (často ručně psanými) názvy: Pomalé umírání (Smrtonosná past), Zlý mrtvý (Evil Dead), Červi (Shivers).
Velmi živě si ovšem pamatuji nahrávání z TV na VHS. To bylo něco. Jakmile v telce běželo něco extra, hned to každý musel mít natočené na kazetě. Nebo když někdo kopíroval kazety z videopůjčovny do své soukromé pirátské sbírky. Staré časy.
Potěšil jsi mě, tentokrát obzvlášť:-) Fakt husté čtení:-), jako vždy. Bipolarita a bezčasí studené války, to byla pohoda.:-)
Poděkování
a rovněž děkuju autorovi článku, jehož jsem velikým fanouškem. Jeho články mám až pár drobných výjimek načtené :)
Dětská láska co nepřestává fungovat
Rocky IV v mých očích nezestárnul ani trošku, na rozdíl od oceňované Jedničky. Čtyřka je přímo ukázková osmdesátková zábava s možná nejlepší tréninkovou montáží dob. Pamatuju si, jak právě tyto montáže jsem jako kluk miloval. Teď mě třeba napadá JCVD a jeho Kickboxer nebo začátek Krvavého sportu a příprava na turnaj. Každopádně Rocky IV prakticky takový svižný filmový soundtrack, který nikdy nepřestanu milovat. Tomu filmu se rozhodně není důvod za cokoliv vysmívat. V poslední době se mě rovněž o kapánek více líbí Rambo II než Rambo I. Nevím čím to je. Možná, že okolní svět je komplikovaný až až a já se u filmu chci primárně dobře pobavit.
Souhlasím s tím, že při měření hereckých bicepsů Stallone-Ex senátor má Sylvester navrch. Každopádně, když na konci osmdesátek začaly být dostupné VHS mašiny (t.č. mi bylo 13-14 let), tak na kopírovaných kazetách byl Arnie byl naprostý král, možná i ten Bůh. Např. Commando hltala, a to opakovaně, polovina ulice v jednom sousedovic baráku (takové mini kino). No a ty dabingy, o bože, o bože už budu..:-), kolikrát tomu nebylo vůbec rozumět, ale hlavně, že to střílelo a bouchalo. Obraz na color TV Tesla, či Grundig, ten si generace z konce abecedy budou jenom těžko přestavovat. Pár lidí kvůli VHS vlně propáslo nástup sametové revoluce v tehdejších mejdliích. To byly časy 😊!
Ta tvá příhoda nemá chybu :-) Rocky IV je přesně ten typ filmu u kterého můžeš úplně vypnout, nebo si jej svým způsobem užít i bez zvuku, jak dokládá tvá zkušenost. Těžko říct jak bych na ten film reagoval, kdybych ho teď ve svých pětatřiceti letech viděl poprvé.
Je to zkrátka stylově natočená bizarnost, na kterou zásadně koukám s dabingem, protože překladatelské perly, jako je recitace písně uprostřed filmu, tu míru bizarnosti skvěle umocňují.
Z hlediska kvalitní filmařiny ti asi beze strachu mohu doporučit pouze prvního Rockyho. To je opravdu dobře napsaný a natočený film. Ono se možná trochu zapomíná na skutečnost, že Sylvester Stallone byl za tu roli nominován na Oscara. Dnes to zní možná neuvěřitelně, ale je to tak. Kdyby se tehdy Stallone vydal na dráhu charakterního herce, asi by to nikoho nepřekvapilo.
Z ikonické dvojice Stallone - Schwarzenegger, měl ten první vždy trochu širší herecký rejstřík.
Díky za super článek
Film jsem celý neviděl a vlastně ani žádné jiné Rockyho „pády a vzestupy“, nebo si na to už nevzpomínám. Nikdy jsem se nedokázal na tyto charaktery (podobně jako na Rambíka) myšlenkově naladit a nikdy jsem necítil silnější vnitřní potřebu se k tomu vybičovat.
Pravda, Stallone mě jako herec moc nebaví (to, ale neznamená, že ho nerespektuji, na filmy jako Bullet to the Head, Cop Land, Get Carter se vždy znovu rád podívám).
Proč sem píšu? Kvůli Rockymu IV jsem nedávno na letišti uspal laptop s rozdělenou prací a na „obří placitici“ jsem film BEZ ZVUKU sledoval od příletu Rockyho do ruského tréninkového kempu až do jeho finálních úderů, jež byly předehrou k uvědomělému závěru, který, ačkoliv byl v tom okamžiku němý, hovořil.
A zde musím velmi souhlasit se postřehy J. Rose. To „okolnostmi povinné“ ticho vůbec nevadilo, protože maximálně adrenalinový střih od okamžiku, kdy si mě dokonale uzmul, mluvil sám za sebe, a to silou magnetu.
Dokonce jsem vážně koketoval s myšlenkou, že se na Rockyho etudy jednou v klidu podívám i se zvukem. No a teď, díky tomuto poutavému čtivu, jsem si na moji malou příhodu vzpomněl.
No a při čtení rezonovala věta z dílny Winstona Churchilla, "Američanům můžete vždycky věřit, že udělají správnou věc, tedy poté, co vyčerpají všechny ostatní možnosti.“
Jasně. Díky za příspěvek. No, já doufám, že z toho textu jde cítit uvolněnost a skutečnost, že ten film ani já neberu tak vážně. Je to zkrátka čirá, efektně natočená zábava.
Tak akurát Rocky 4 by som tu nejak extra nevelebil a nepreceňoval. Treba si uvedomiť, že tento film je primárne čistá politická propaganda, a až hlboko hlboko vzadu to ostatné. Základom všetkého, podobne ako pri Rambovi je prvý film. A s každým ďalším pokračovaním už len exponenciálne rástla "fantázia" scenáristov a produkcie. Ale uznávam, že hlavne u detí a mládeže mohol tento film v tom čase spôsobiť želaný WOW efekt. Za mňa aj s odstupom rokov stále len za 6/10.
PS: Ale napr. posledných 2 Rambov mám za celkom slušné a priamočiare B-čko, s príjemným Gore vyznením na záver (samozrejme v necenzurovanej verzii).
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek