Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Megadeth
Už riadne šedivý Ryšavec nabrnkal dosť diétne dielko. Okrem iného, nie všetky skladby plávajú v rovnakej zvukovej hladine. Najlepší riff príde až minútu pred koncom. Odložil som to zhruba po siedmom vypočutí. Najlepšia skladba: Killing time.
a
bastard noise & merzbow taky vyslo, trauma bond treba...mass extinction..... furt neco vychazi
Aeternam sa mi naposledy veľmi páčil, teraz ma to zatiaľ nechytilo, uvidíme pri ďalších posluchoch. Naopak Megadeth vcelku odsýpa hneď od začiatku, možno že tam sa to otočí opačne...
Aeternam jsou opět skvělí. Přesně jak je psáno v recenzi, dokáží ten patos a kýč nějak usměrnit tak, že je to zabavne, hitove, monumentalni a přitom toho není "moc".. Fall of Constantinopol je epicka skladba jak prase, to by měli pouštět v muzeu Panorama 1453 v Istanbulu (takové Maroldovo panorama na steroidech, s vyobrazenim padu Konstantinopole) :D
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Vložit diskusní příspěvek