THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
https://www.csfd.cz/film/782565-badland/prehled/
Tohle je ten western, co jsem hledal.. našel jsem to v archivu, když jsem hledal jiný film. Je to hezký pocit i po letech...
J. Rose
Jsem si téměř jistý, že jsem zmixoval dojmy z výborného Brimstone a Traded (2016), protože jsem měl v lockdown období, kdy jsem ujížděl na westernech a tyhle 2 jsem možná dál za sebou. Oba filmy jsem opět shlédnul a nasazený brouk už nehlodá. Každopádně díky, docela se mi ulevilo :-).
Předně, mockrát děkuji za odezvu. Jako již tradičně. Western je celkem horká půda, ale každému, kdo tímto žánrem opovrhuje doporučuji právě snímek Nesmiřitelní. Ten film je zkrátka jiný, což jsem se v článku snažil vystihnout.
Tvůj kvíz mě dokonale zaměstnal. Respektive - jsem na vážkách :-)
Normálně mám v hlavě vymeteno.
Ach ty prostitutky. Trochu mi to připomíná dva odlišné filmy, které jsem viděl před cca sedmi lety.
„In a Valley of Violence“ a „Brimstone“. Na ten první bych sázel víc.
Jestli jsem mimo (což je docela pravděpodobné) tak mi prosím určitě napiš správnou odpověď. Pokud tedy tu záhadu rozloukneš.
Zrovna včera jsem si dal na „dobrou noc“– The Duel (By Way of Helena) 2016, jelikož jsem myslel, že už jsem našel ten jeden western, který mi už dlouho vrtá v hlavě. Nenašel.
A dnes ráno tento článek o progresu v tomto žánru. Odpoledne se na Unforgiven po letech podívám. Film se mně kdysi líbil. Vůbec jsem netušil (nebo to vypustil), že to režíroval Clint (ten by měl mít Hollywoodu sochu v nadživotní velikosti), který je můj oblíbenec jak před, tak za kamerou a díky, opět vynikajícímu přehledu J.Rose, jsem se o Clintovi dověděl hodně nových věcí (nejsem žádný filmový kronikář, akorát se na filmy rád dívám). Eastwood mile překvapil, tak nějak bych si představoval práci režiséra, který na co šáhne, to je minimálně zajímavé. Čili znovu díky.
Teď trochu kvíz- western(ne tak starý), asi veterán z občanské války přijíždí do původně hornického města, které skomírá díky nějaké mafi-klice. Má nějaký důvod, který jsem zapomněl. Na cestě narazí na usedlost, kterou vystřílí, nebo už tam už najde mrtvé. Ve městě se ubytuje v hotelu, kde jsou lehké holky, s jednou se zaplete. Ty holky tam, asi drží, ta klika násilím. Jednu holku, možná více, sejmou, končí to střílečkou u kostela. To je torzo, co mi zbylo v hlavě... a bolí.
Na tento film bych se znovu rád podíval, ale za Boha, nevím, jak se jmenuje, jak ho najít. Je to docela i noir. … to když jsem u těch westernů 😊.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek