THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Wilderun je zatiaľ pre mňa album roka a prinútil ma k napočúvaniu ich diskografie, ktorá je takisto na veľmi vysokej úrovni.
prve dva mesiace mam takto
January
Wiegedood - There's Always Blood At The End Of The Road
Wilderun - Epigone
Celeste - Assassine(s)
Worm Shepherd - Ritual Hymns
Fit For An Autopsy - Oh What The Future Holds
Aethereus - Leiden
Billy Talent - Crisis Of Faith
February
Zeal & Ardor - Zeal & Ardor
Venom Prison - Erebos
Pure Wrath - Hymn To The Woeful Hearts
Immolation - Acts Of God
Allegaeon - Damnum
Corpsegrinder - Corpsegrinder
Author & Punisher - Krüller
Ahoj, tak ohledně Wilderun se neshodneme, ale nevadí. Big Big Train máš pravdu, v podstatě nemají čím zaujmout, já si je prostě jen vždy celkem rád poslechnu.
K těm věcem co podle tebe chybí, jsou to desky vše myslím kolem června, tohle je zatím jen leden a únor, mám v plánu napsat další takto po dvou měsících. Porcupine Tree určitě plánuju zařadit. Ashenspire ne, to mi vůbec nesedí. Nutno brát v úvahu, že to je jen můj subjektivní výčet toho, co mě zaujalo a rád poslouchám.
skvely clanok. za mna:
- prvy wilderun, ktory vobec nebavi
- big big train: bohuzial opat priemerny album (vsetko v diskografii okrem english electric je priemerne)
... co chyba 😃:
- aristocrats with primuz chamber orchestra
- asphenspire: hostile architecture ... len treba zabudnu na a forest of stars
- oceans of slumber - nahrali doteraz najviac svojske album ... bude to love al. hate
- porcupine tree ... aj ked to je take velmi unavene 😠.
Coskoro bude snad dalsi prehlad 😉.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek