THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Solaris jsem koukal na 3 krát. Má to zhruba 3 hodiny, takže vždycky po hodině. je to geniální film po všech stránkách, ale hrozně vyčerpávající, protože se tam jakoby nic neděje a zároveň se toho v detailech, gestech, různých krátkých víceznačných promluvách děje strašně moc, a člověk musí napínat oči i uši a ještě hodně protáčet závity, aby si toho všímal a nebylo to "jen" o dokonale komponovaných dlouhých záběrech. Hodně zvláštní, zvláštně silný film. Třeba to, jak se v něm v různých obměnách vrací motiv něčeho, co se vlní pod hladinou, a hladina to zkresluje, takže vidíme vždy jen zkreslenou, zamlženou podobu té věci. Začíná to úplně na začátku při záběrech na řasy ve vodě, a pak se to vrací několikrát v obraze i ve slově. Celkově Tarkovskij byl pan mistr.
Tvá poslední věta je vskutku zábavná, neboť naprosto stejným způsobem jsem k filmu přišel i já :-)
Musím říct, že zrovna Stalker je jedna z těch dvou vyjímek. Ta atmosféra mě už při první projekci dokonale pohltila. Ještě mě zaujal historický Andrej Rublev, kterého zmiňuji i v textu. Potom ovšem přišlo na přetřes mysteriózní sci-fi Solaris u něhož jsem asi 5x usnul a pan Tarkovskij se mi od tohoto okamžiku začal nebezpečně vzdalovat.
Je zajimave ze zminujes Tarkovskeho, ten totiz mel na tom konkretnim rocniku LFS retrospektivu a Stalkera jsem si na velkem platne nemohl nechat ujit. A zanechal ve mne daleko vetsi dojem. Zabavne na tom bylo ze se mnou sel bratranec, ktery ac velky filmovy fanda, neni moc na artovky a Stalker ho dost rozcaroval, ono holt to neni jako pc hry :D.
To je v souvislosti s Marketou docela normální jev, který akceptuji a plně chápu. Já tenhle problém obecně řeším třeba u filmů Andreje Tarkovského (čest dvěma výjimkám). Párkrát jsem už zaslechl frázi, že k Marketě se člověk musí takříkajíc „prokoukat“. Možná na tom něco je.
Nebudu tu machrovat. V osmnácti jsem film zhruba po hodině vypnul. Po asi dvou letech přišlo opáčko. Marketu jsem dokoukal, ale nic konkrétního to ve mě nezanechalo. Přesto bylo semínko zaseto, abych tak řekl. Jednotlivé intervaly mezi projekcemi se postupně zkracovaly, přičemž dnes tam hledám především skryté detaily, symboliku, atp.
Dokonce i ty emoce ve filmu cítím. Třeba když se Marketa vrací na Obořiště a starý Lazar ji zavrhne, nebo smrtelně raněný Mikoláš, který si krátce před popravou od zlomeného otce vyslechne, že jej měl ze všech dětí nejraději. Silné scény.
Jinak všem děkuji za příspěvky.
Marketu jsem videl asi pred tremi nebo ctyrmi lety na LFS. Ackoli je ten film nadherne natoceny a vizualne monumentalni, tak me nechal chladnym, ale to je celkove muj problem s ceskou kinematografii te doby. Vizualni krasa, emocni chlad, nekdy mi to nevadi ,ale tady konkretne jsem mel pocit, ze mi neco unika.
Jo, tohle je monumentální paráda, jak na obrazovce, tak tady v tomto zdejšímu textu a právě díky jemu se na film se znovu brzo opět podívám.
Veľký klenot.
Určitě jeden z nejvyšších vrcholů české/československé filmové tvorby, a celosvětově jeden z nejlepších filmů o středověku, co kdy vznikly. Kdysi jsem byl na mezinárodním kongresu historiků středověku, kde tenhle film pouštěli v rámci večerního klubu tematických filmů, a historici ze Západu byli hodně překvapení, jaké dílo kdysi vzniklo ve Východním bloku. Skvělá kamera, rytmus vyprávění, dotažený detaily, a fakt se to trefuje do atmosféry vrcholného středověku, pokud až nám ji prameny umožňují rekonstruovat. Fenomenální film.
Milý Rose, jenom krátce: díky!👍
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek