THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Playgrounded ma zaujali už prvotinou Athens - odporúčam
A safra, díky za upozornění, opraven název alba skupiny DISCHORDIA, tak jak jsem chtěl uvést. skočilo mi to tam zřejmě proto, že ty desky vyšly skoro současně, jména podobná a i DYCHROMIA - The Dangers of Curiosity mám v playlistu.
Jen drobný upozornění: Ta poslední zmiňovaná kapela s albem The Dangers of Curiosity se jmenuje Dychromia, ne Dischordia. Dischordia je jiná tech DM kapela, které letos taky vyšlo album, s názvem Triptych, mimochodem zajímavá muzika.
The Defaced vydali nový album už pred polrokom? Bez tohto článku som o tom nemal ani šajnu. Prvé dve CD kopali rite, to tretie už nie - snáď po rokoch prišla náprava. Tomuto určite venujem posluch, keď Klas Ideberg oživil aj Darkane, ktorí vydali tiež solídny album.
Playgrounded
Čeče Playgrounded fakt dost dobrý.
A no jo, na Kvaen jsem zapomněl, ten si zasloužil být zmíněn.
Pridam nejake svoje top:
March
Hath - All That Was Promised
Animals As Leaders - Parrhesia
Sylvaine - Nova
Angelmaker - Sanctum
Kvaen - The Great Below
Arkaik - Labyrinth Of Hungry Ghosts
Ghost - Impera
+ Morrow - The Quiet Earth
April
Meshuggah - Immutable
Analepsy - Quiescence
Monuments - In Stasis
Ultha - All That Has Never Been True
Watain - The Agony & Ecstasy Of Watain
Azaab - Summoning The Cataclysm
Von Hertzen Brothers - Red Alert In The Blue Forest
Playgranded jsem si po včerejším koncertě zamiloval. Čekal jsem kostrbatý prog a dostal jsem naopak silně hypnotickou hudební drogu. Trošku mi to evokuje srážku třeba Klone či Mother of Millions a progresivnější verze Dark Buddha Rising, což je šílená představa :-D
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek