THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Film jsem po letech, díky tomuto osvěžení od J. Rose, znovu shlédnul.
Nepřipadá mi zvlášť těžký na pochopení, a myslím, že ani při prvním shlédnutí jsem neměl problém identifikovat jeho záměr.
Ovšem netvrdím, že jsem ho pochopil správně.
Dle mě, se tu řeší vazby (hranice) mezi vlastní přirozenou identitou a tím, co se od jedince očekává v rámci nastavení okolního prostředí-společnosti, resp. do jaké míry je každý schopen odolávat jisté míře pokrytectví. Čím více se snažíte „na sílu“ přizpůsobit, tím více si podlamujete vlastní sebevědomí (všichni aktéři mají sebevědomí dost podlomené). Vůbec se nedivím, že měl film USA takový úspěch, protože dost jasně vykreslil jejich problémy (kdo nevystupuje, i strojeně, sebevědomě je apriori loser) a hodně lidí se v tom muselo najít.
Baví ty paralelní art vsuvky viz. létající igelit a polemika o kráse ve smrti. No a Spacey je ďábel.
J. Rose, znovu děkuji.
super
Super film a článek o něm:)
yes
Tak jsem si ho včera dal a musím potvrdit, že se na tento film dá dívat i poněkolikáté. Skvělé herecké výkony, hudba, tempo tak akorát...paráda!
Super článek o hodně zajímavém filmu. Kdybych měl někomu neznalému popsat v pár větách, o čem to je, bude to znít spíš jak popis několika dílů telenovely. Pro mě je to jeden z filmů, u kterého doteď nedovedu vůbec říct, čím to je, že to tak dobře pasuje dohromady - ale je to tam :-)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek