Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Druhý zářijový víkend letošního roku proběhnul v pražské Meet Factory v pořadí již 3. ročník festivalu zaměřeného převážně na old school formy smrtícího kovu.
V súvislosti so slovenským koncertom DREAM THEATER, ktorý sa pri príležitosti veľkej oslavy 40. výročia vzniku kapely odohrá v stredu 30.
Před dvěma a půl měsícem vydali fantastické album „Out of Control“. Napěchované po strop tím nejlepším spojením hrubozrnného grindcore poháněným fastcorovým vichrem.
Když jsem na letošním ročníku Basinfire Festu shlédl vystoupení skupiny HEJTMAN, byl jsem skutečně unešen koncertem...
Rozhovor s někým ze ZNOUZECTNOSTI je vždycky příležitost, jak si moc hezky popovídat, i když třeba nakonec jen po mailových linkách.
Stejně jako minulý rok pár dní před Brutal Assaultem si pojďme s Honzou Müllerem projít pár novinek, které nás čekají na největším domácím metalovém festivalu.
Nedávno jsme zde vzpomínali na 20 let stará alba. Pár článků se rozepsalo, ale pak můza náhle umlkla. Jenže nyní zde máme umělou inteligenci.
Debutové album „Nová ZeMě“, které vyšlo letos zatím (relativně) méně známé kapele SANDONORICO...
Za dva roky starým, v jistém smyslu unikátním albem „Gabreta Aeterna“, plným znamenitého melodického black metalu...
Covidové časy jsou možná za námi, možná ještě ne, ovšem zůstává faktem, že způsob, jakým se poslední dva roky podepsaly na světě těžkého kovu...
Pár dní před Brutal Assaultem se nám podařilo zastihnout relativně nového člena užšího týmu festivalu...
Kdyby bylo, čistě teoreticky, možné uspořádat nějakou celonárodní anketu o nejlepší českou heavy/speed metalovou kapelu...
Mnoho vody uteklo od doby, kdy kapela PERSEUS, jinak dítko Miroslava Spilky alias zpěváka kdysi dávno slavných CALIBOS, vydala svůj debut.
Čerstvý nedržitel ceny Anděl, kytarista v kapele SNĚŤ, zakladatel festivalu Eternal Noise Misery a promotérské skupiny Kreas, labelu Filth Junkies records a festivalu Tones of Decay...
Hůře stravitelná záležitost i na poměry old school death metalu. Tito Švédové nikdy nejeli přímočarý smrťák, takže novinka vlastně nepřekvapí. Pokud vám vyhovuje fusion kuchyně okrajových forem metalu, nemůžete s tímto nevycválancem šlápnout vedle.
Standardní živák ARAKAINu, výjimečný snad jen tím, kolik let existence na něm kapela slaví. Skalní jistě odhalí, která z obsažených skladeb ještě živě nebyla sejmuta, nám ostatním (co jsme se zároveň nezúčastnili) však postačí pár orientačních poslechů.
Občas není ku škodě se nakazit nějakou tou retro nahrávkou vonící po trvalé, zvlášť když se člověk jinak soustředí hlavně na nové věci. Jen se to s inokulací nesmí přehnat, jinak tahle „dcerka Doro“ o mnoho víc než to prima-retro nenabízí.
Hudba těchto Kanaďanů nikdy nebyla na první poslech. Ale ani skoro dva měsíce po vydání se do jejich novinky neumím dostat. Je tu jen několik záchytných míst, které pro mě mají přitažlivost. To je v porovnání s předchůdci zoufale málo.
Norská obdoba MAXIM TURBULENC (co do rozměrů) hraje elektro rock/metal ozdobený slušným zpěvem. Pro svou zastřenou melancholickou atmosféru nabízejí příjemný poslech jinak ne příliš originální hudby na vlnách středního proudu.
Tore je mrtev a tohle je jeho poslední deska. Bohužel od začátku nepřesvědčivá elevator music, i když bohatě proaranžovaná. Chybí atmosféra. Tu nalézám až v poslední třetině. Avšak Garm je Garm, takže to ještě prohledám, jestli jsem něco nepřeslechl.
Švédové si na svém debutu nedělají hlavu z letopočtu a prostě drhnou pro svou domovinu typickou již trochu historicky zasmrádlou melodickou death šablonu. Ze stylové klasiky berou vše včetně zvuku, ale jelikož jim to hezky šlape, je to hodně slušná jízda.