HYPNOS - „Whitecrow“ je v podstatě mé alter ego (rozhovor s Brunem)
V den, kdy nové album „The Whitecrow“ oficiálně vyšlo, jsem před vystoupením HYPNOSu v rámci festivalu Žižkovská noc na jeho téma hovořil s duchovním otcem kapely...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V den, kdy nové album „The Whitecrow“ oficiálně vyšlo, jsem před vystoupením HYPNOSu v rámci festivalu Žižkovská noc na jeho téma hovořil s duchovním otcem kapely...
Šestice dalších osob a jejich hudební pohledy na rok 2016. Dnes tu máme Roberta z INGROWING, který byl nedávno v koncertních týmech kapel jako SLAYER nebo KORN...
A je tu druhá pětka osobností naší scény, kterých jsme se zeptali na to, jaké koncerty a desky se jim v loňském roce nejvíce líbily. Dnes tu je Poly z INSANIE...
Již tradičně jsme vybrali několik osobností naší scény a zeptali se jich na to, které koncerty a desky se jim letos nejvíce zaryly pod kůži. Dnes jsme vyzpovídali šéfa domácích cen Vinyla Pavla Uretšlégra...
Pankáč a tatér z Vlčího města v Bratislavě se se svou kapelou RATS GET FAT před týdnem vrátil z turné po Malajsii a Indonésii, což nejsou úplně destinace...
Aktuální dění v táboře brněnského TITANICu připomíná události, které už se spíše měly kdysi (a chce se říci i povinně) odehrát. Živě perfektně šlapající skupina vydává skvělé koncertní album...
Mělo mě to nejspíš varovat, když jsem si četl dosavadní rozhovory, které vedli zástupci Metalopole s hochy ze SIX DEGREES OF SEPARATION, že to nebude úplně nejrozumnější...
Se samotným Shindym o minulosti, o prvních koncertech co dělal, o tom, co bude na Brutalu nového, o tom jak se smlouvají palmové talířky v Indii, o tom...
Ačkoliv to tak zprvu nevypadalo, dovedl mě nakonec poslech „Formulæ“ alias nejnovějšího studiového počinu MASTER´S HAMMER až k oslavným ódám na originálnost a mimořádný hudební potenciál obsahu jeho drážek (v této souvislosti se mimochodem připomíná...
Pojmenovat si kapelu TRAUTENBERK, to věru nevěští na první pohled nic moc extra domyšleného. Jak ale dokazuje šestice muzikantů z klatovského podhůří Šumavy...
Deathmetalový srdcař, řvoun v mnoha kapelách, čerstvý držitel metalového Anděla, stage manager a stage crew na těch největších metalových festivalech i budoucí otec.
Mark Barney Greenway je charizmatický frontman britskej grindcoreovej legendy, ktorý to má, ako sa zvykne hovoriť, „v hlave pekne usporiadané“.
O Vlastovi Henychovi, potažmo jeho skupině HENYCH 666, není poslední dobou příliš slyšet. Co se nahrávek týče, hoši vlastně začali a skončili zároveň (tedy až do dnešních dní) s debutovým EP „Psychonaut“ v roce 2011 a od té doby jen občas živě vystoupí na koncertech...
Kanadskí sympaťáci CANCER BATS sa opäť blížia do našich končín. Spevák Liam si našiel čas na krátky rozhovor o všetkom možnom – od špinavých tričiek...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.