Milan „Banán“ Trachta - Věřím, že nic není víc než solidarita a soucit
Zpěvák v LAHAR, HANBĚ, I AM PENTAGON, HLINOMAZ, KOVADLINĚ, BALACLAVĚ… Textař. Straight edge. Stage manager na Brutal Assaultu i na Colours of Ostrava.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zpěvák v LAHAR, HANBĚ, I AM PENTAGON, HLINOMAZ, KOVADLINĚ, BALACLAVĚ… Textař. Straight edge. Stage manager na Brutal Assaultu i na Colours of Ostrava.
Miloslav Urbanec alias Čurby je v našich končinách známy ako jeden z najúspešnejších organizátorov koncertov extrémneho metalu.
Na Slovensku thrash metal existuje od konca 80. rokov, netrvalo však dlho a ocitol sa v tieni extrémnejších žánrov. Na výslnie sa celkom úspešne začal predierať až kedysi po roku 2000 a v súčasnosti by sa na Slovensku dalo nájsť niekoľko skupín...
Těsně před Brutal Assaultem je tu aktuální bleskový minirozhovor se šesti otázkami. Co bude nového v areálu?
Osobnější část rozhovoru, kde se dostaneme ke squatům, uprchlíkům i islámu. Budeme debatovat o současném světě, moci médií i otázce světového řádu. Následně se podíváme na cestování...
Z Obscene Extreme festivalu sa stal nielen československý metalový fenomén, ale už aj globálny. Čo nám k tomu povedal otec tohto fenoménu si prečítajte nižšie.
Řvoun v kapele FLOWERS FOR WHORES a REPELENT SS, hardcorový grizzly, straight edge, pořadatel koncertů pod hlavičkou Two Shovels Events, vydavatel většinou vinylových desek...
Zpěvák metalového kmene CRUADALACH, bývalý šéfredaktor herního magazínu SCORE, vystudovaný právník i kreativec, který v Praze rozjíždí svoji vlastní únikovou hru.
Původně jsem zamýšlel při příležitosti obsáhlého profilového článku, který se podrobněji zabývá takovou domácí veličinou, jakou TÖRR nepochybně byl a je...
„Nikto na Zemi nebude vedieť o príchode Najvyšších. Čas ukáže.“ Týmito slovami ukončilo toto medzinárodné zoskupenie svoj druhý, zatiaľ posledný album „The Next“...
Martina Lukáča poznajú čitatelia nielen ako jedného z najaktívnejších členov redakcie Metalopolis, no i z jeho pôsobenia v kapele NOMENMORTIS. Ale skutočným dôvodom na tento rozhovor sa stalo vydanie knihy Monstronomicon...
K rozhovoru se dvěma třetinami plzeňské ZNOUZECTNOSTI se vracíme v kritickém okamžiku, kdy se řeší jejich příslušnost k punkové scéně. Jak to asi dopadne?
Plzeňská ZNOUZECTNOST je na naší scéně bez nejmenším pochyb již dlouhá léta pojem, byť to tak z některých úhlů pohledu nemusí vypadat, jak se ostatně níže také dočtete.
Máme tu poslední Best Of 2014. Najdete v nich názor Daniela Franka z Tvoja Matka Booking, Ivana Babilonského z OBLITERATE a Kamila Adamík z HOLOTROPIC.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.