THANTIFAXATH - Sacred White Noise
Když se řekne kanadský black metal, tak si krom této skvadry s divným názvem vlastně moc jiných výrazných spolků nepředstavím.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když se řekne kanadský black metal, tak si krom této skvadry s divným názvem vlastně moc jiných výrazných spolků nepředstavím.
Domácí stonerová scéna nijak rozložitá není a tak jsem rád, že se mi dostal do rukou ještě čerstvý materiál od pošumavských přivandrovalců, kteří se v Praze snaží na kazetě realizovat své pojetí kytarového dřevorubectví.
Osiřelé torzo kytary a bicích z GAZY se oklepalo a vypustilo na svět pekelnou lávu zvanou CULT LEADER. Matematika ještě nikdy nebyla špinavější.
Současný sedmipalec DEATHS je pro mě zjevením. Hodně temným přízrakem, který se u nás zhmotnil ze zcela jiného světa.
Po čtyřech letech je tu Freddym Cricienem vedená mordparta s novým albem. Osmým. A co je nového? Téměř nic. A to je možná dobře.
Tihle severoameričané z Buffala jsou mistři v tom, kolik metráků jihoamerického vidláctví jde propašovat do hardcoreu.
Křesťanský hardcoreový kazatel Josh Scogin má novou bandu. Po NORMA JEAN a THE CHARIOT zakládá kapelu s pro naši zemi osudovým číslem ’68.
Tuhle staroškolskou emo-punkovou bandu miluju na koncertech. Zpěvák Marek má živě energii, jakou nemá jiný hardcoreový kazatel na naší scéně.
V Poľsku black metal poriadne zakorenil už v 1. polovici 90. rokov, s naozaj rôznorodými výsledkami, je však fakt, že niečo ako „poľská škola black metalu“ sa časom vyvinulo a v súčasnosti ide o uznávaný a vyhľadávaný artikel povedzme na úrovni aktuálne uznávaných francúzskych záležitostí posúvajúcich žáner na ďalšie úrovne.
Pokud jste někdy přemýšleli o tom, jakými způsoby z Gluma vytáhli informace o Kraji a ztraceném Jednom prstenu, tak zde je odpověď.
„Buchni, prosím ťa, buchni...“ spievajú COLUMNS zo Severnej Karolíny. Existujú od roku 2003, na konte majú 2 EP z rokov 2006 a 2008...
Řekl bych, že hudba PROTOMARTYR je zhudebněním dnešní upadající tváře Detroitu, odkud toto post-punkové kvarteto pochází.
Zmizel hardcore a nahradil ho… no vlastně pop, ale furt je to dobrý. Ale už né tak jako dřív, chtělo by se dodat. Víc než post-hardcore nebo screamo je současné rozpoložení pocitářů z Baltimoru ukotveno v emotivně laděné klidné kytarovce...
Pražská šestihlavá saň vychrlila do světa další nahrávku, kterou se zařadila do první řady prořídlé domácí deathcoreové ligy.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.
Slovenskočeský SUMAC po dietě. Zdaleka ne tak zatěžkaný a hlomozný, ale podobný ve svém zrodu i žánrových mantinelech. Bažinatý projekt nahrávaný v Soulkostele, jdoucí naproti znervózňujícím noise-ambientním plochám i zajímavé riffařině.
Zajímavá záležitost z Řecka, jež pro svou melodičnost má blíže k extrémní gotice než k black metalu, ke kterému se hlásí. Jasně, je tam jen mužský vokál s projevem vyvrhnutého pajšlu, ale ty temné melodie mají ponurou podmanivost.
85 minut soustředění. Plně rozkrýt tuhle náročnou a současně velmi inteligentně poskládanou nahrávku ještě potrvá týdny. Extrémní black/death s neprostupnou atmosférou rozpínající se od PORTAL až někam po ULCERATE. Hluboká, zcela pohlcující záležitost.
Mnoho předchozích alb mi uniklo a ta stará už si nevybavuji, možná proto mi „Darkanakrad“ přijde jako podařený materiál na pomezí melodického death metalu a folku. Určitě je to zábavnější a živelnější než novinka z podobného rybníka lovících ENSIFERUM.
Dát si ve Skandinávii na obal Preikestolen je stejné, jako kdyby našinec použil fotku Řípu nebo Trosek. Za otřepaným obalem se však skrývá zasněná prog-rocková záležitost. Jsou to působivé, a přitom nevtíravé melodie, kde významnou roli hraje piano.