THANTIFAXATH - Sacred White Noise
Když se řekne kanadský black metal, tak si krom této skvadry s divným názvem vlastně moc jiných výrazných spolků nepředstavím.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když se řekne kanadský black metal, tak si krom této skvadry s divným názvem vlastně moc jiných výrazných spolků nepředstavím.
Domácí stonerová scéna nijak rozložitá není a tak jsem rád, že se mi dostal do rukou ještě čerstvý materiál od pošumavských přivandrovalců, kteří se v Praze snaží na kazetě realizovat své pojetí kytarového dřevorubectví.
Osiřelé torzo kytary a bicích z GAZY se oklepalo a vypustilo na svět pekelnou lávu zvanou CULT LEADER. Matematika ještě nikdy nebyla špinavější.
Současný sedmipalec DEATHS je pro mě zjevením. Hodně temným přízrakem, který se u nás zhmotnil ze zcela jiného světa.
Po čtyřech letech je tu Freddym Cricienem vedená mordparta s novým albem. Osmým. A co je nového? Téměř nic. A to je možná dobře.
Tihle severoameričané z Buffala jsou mistři v tom, kolik metráků jihoamerického vidláctví jde propašovat do hardcoreu.
Křesťanský hardcoreový kazatel Josh Scogin má novou bandu. Po NORMA JEAN a THE CHARIOT zakládá kapelu s pro naši zemi osudovým číslem ’68.
Tuhle staroškolskou emo-punkovou bandu miluju na koncertech. Zpěvák Marek má živě energii, jakou nemá jiný hardcoreový kazatel na naší scéně.
V Poľsku black metal poriadne zakorenil už v 1. polovici 90. rokov, s naozaj rôznorodými výsledkami, je však fakt, že niečo ako „poľská škola black metalu“ sa časom vyvinulo a v súčasnosti ide o uznávaný a vyhľadávaný artikel povedzme na úrovni aktuálne uznávaných francúzskych záležitostí posúvajúcich žáner na ďalšie úrovne.
Pokud jste někdy přemýšleli o tom, jakými způsoby z Gluma vytáhli informace o Kraji a ztraceném Jednom prstenu, tak zde je odpověď.
„Buchni, prosím ťa, buchni...“ spievajú COLUMNS zo Severnej Karolíny. Existujú od roku 2003, na konte majú 2 EP z rokov 2006 a 2008...
Řekl bych, že hudba PROTOMARTYR je zhudebněním dnešní upadající tváře Detroitu, odkud toto post-punkové kvarteto pochází.
Zmizel hardcore a nahradil ho… no vlastně pop, ale furt je to dobrý. Ale už né tak jako dřív, chtělo by se dodat. Víc než post-hardcore nebo screamo je současné rozpoložení pocitářů z Baltimoru ukotveno v emotivně laděné klidné kytarovce...
Pražská šestihlavá saň vychrlila do světa další nahrávku, kterou se zařadila do první řady prořídlé domácí deathcoreové ligy.
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.
Tato mladá švédská skupina v sobě nese esenci rockového pravěku 70. let stejně jako dravou razanci devadesátek a garage rockovou neurvalost. Občas i hitový potenciál, co mi připomněl pecky od THERAPY?. Výborné retro.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.