LA DISPUTE - Wildlife
Mladí a konvencemi nespoutaní LA DISPUTE. Nechce se mi věřit tomu, že je to už osm let, kdy se tihle kluci poprvé sešli ve zkušebně a začali s prací...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mladí a konvencemi nespoutaní LA DISPUTE. Nechce se mi věřit tomu, že je to už osm let, kdy se tihle kluci poprvé sešli ve zkušebně a začali s prací...
Němečtí novicové z kovotepcovy dílny ALPHA TIGER nejspíš ještě mnoho slávy nepobrali, zato ovšem nedávno podepsali smlouvu s Century Media, čímž se zřejmě mnohé mění.
Studentské město Göteborg není zdaleka jen kolébkou kovových žánrů. Stejně hrdě tu zástavy drží i hardcorový svět.
Když jsem se v roce 2004 poprvé setkal s touto bandou a jejich albem „Luce“, působili na mne jako zjevení. Nikdo jiný, koho jsem znal, snad krom famózních THE END...
BIRDS IN ROW sa venujú dnes tak populárnej, v dobrom slova zmysle preexponovanej vetve hardcore punku. Toto power trio minulý rok vydalo svoju prvú „veľkú“ dosku nazvanú „You...
Moderní technický death u mladé generace nevymřel. A to ani po předání trendových otěží djentařům. Jedním z nejmladších výrazných přispěvovatelů do diskuse...
Nejlepší hudební minimalismus zachumlaný v rozmlžené temnotě s výraznými prvky jazzu, doomu i ambientu servírují jednoznačně porýnští ge(u)rmáni z BOHREN & DER CLUB OF GORE ze stáje Ipecac.
Zádumčivé smyčcové intro od Mathieu Pascala otevírá dveře k novému materiálu od konopného extrémního komanda z Francie vydávajícím pod domácí stájí L´inphantile Collective.
Myslím, že toto je první soundtrack k počítačové hře, který recenzuji. Třetí album, který přiléhavě nazvaná dvojice vypouští do světa...
O Vánočních svátcích je vždy klid a já se mohu vracet k oblíbeným deskám. Když jsem si při takovém nostalgickém rozjímání po mnoha měsících pustil opět LIGHT BEARER...
Heleď, já vůbec nevim, jak to ti Švédi dělaj. Už jsem to asi někde psal, ale pokaždý, když někdo pod modrožlutou vlajkou vezme do ruky kytáru...
„Ominous Silence“ představuje čelní srážku CONVERGE a TRAP THEM. Chaotický hardcore, který je podáván s grindcoreovou špínou na punkovém podnose.
Fakt, že v redakčním TOP žebříčku minulého roku nebyl na špici žádný deathcore, neznamená, že v minulém roce žádná kvalitní deska v tomto žánru nevznikla.
Kapela, která ještě pod názvem WOLFPACK spolu s drtiči SKITSYSTEM hloubila v polovině devadesátek základy švédského crustu, je tu po čtyřech letech zpět s novou deskou.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!