KUROKUMA - Of Amber And Sand
Po všech stránkách veliký progres předvádějí oproti svému 2 roky starému debutovému albu britští KUROKUMA.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po všech stránkách veliký progres předvádějí oproti svému 2 roky starému debutovému albu britští KUROKUMA.
Po industriálně děsivém a dusivě vyhroceném debutu "Atoma" se Stefano Ferrian (původně z PSYCHOFAGIST) postupně obklopil novou sestavou a posunul do trochu jiné formy.
Australští A NIGHT IN TEXAS se zformovali v roce 2010, tedy přesně v časech vrcholící deathcorové horečky, kdy tento rychle do popředí se protlačený žánr začínal svoji cestu dolů.
Novým objavom BDM scény u západných susedov sú PROLAPSED z Hlinska. V zostave Roman Šťulík (gitary, vokály), Vojtěch Hruša (gitary, vokály), Pavel Bouška (bicie) a Ďuri Meliško (basgitara) fungujú od roku 2015.
BDM veteráni zo štátu New York vydali 11. mája svoj šiesty dlhohrajúci album. Na predošlom, návratovom vydržali len tí neľútostní, na novinke sa SKINLESS pohrúžili do vyslovenej divošskosti.
Pred niekoľkými týždňami som na nete narazil na singel týchto mne dovtedy neznámych Belgičanov. Absolútna deathmetalová smršť, a hoci by jej pristal aj extrémnejší vokál než ten v podstate klasický deathmetalový...
Američané FULL OF HELL deskou „Trumpeting Ecstasy“ potvrzují svoji unikátní pozici na extrémní scéně.
THE BEATLES, CARCASS, čo také ešte máme v Liverpoole? V poslednom čase trochu viac počuť napríklad o CORRUPT MORAL ALTAR, výrazne rachotivej položke v katalógu Season Of Mist.
Dokázali vzít letní prázdninovou atmosféru a dokonale ji přetavit do matematické instrumentálky. Je až s podivem...
Pittsburské divé děti z CODE ORANGE zažívají raketovou kariéru. Před šesti lety neznámá kapela, která velmi divokými koncerty likvidovala malé kluby po celém světě.
Začiatkom decembra albumovo debutovala ďalšia kolumbijská BDM apokalypsa. Bogotá, D.C. a Cundinamarca sú už prefláknuté lokality, stačí sa pozrieť, čo všetko majú v portfóliu basák Daniel Paz a bubeník John Piñeroz Muñoz.
To, že je Japonsko v rámci postrockové hudby velmoc, která stvořila legendy typu MONO nebo BORIS, asi není zapotřebí připomínat.
Ak by som sa k tomuto albumu dostal skôr, vo vyhodnotení uplynuvšieho metalového roka by skončil veľmi vysoko. Predstavme si ale, že tam je, a pár vetami si priblížme...
Analepsia, od „analeptikum, liek povzbudzujúci činnosť životne dôležitých orgánov“. Ešte že tak. Nestrácam čas s „extrémnymi“ kapelami, dolujúcimi v kadejakých hnedých tuneloch...
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.
Slovenskočeský SUMAC po dietě. Zdaleka ne tak zatěžkaný a hlomozný, ale podobný ve svém zrodu i žánrových mantinelech. Bažinatý projekt nahrávaný v Soulkostele, jdoucí naproti znervózňujícím noise-ambientním plochám i zajímavé riffařině.
Zajímavá záležitost z Řecka, jež pro svou melodičnost má blíže k extrémní gotice než k black metalu, ke kterému se hlásí. Jasně, je tam jen mužský vokál s projevem vyvrhnutého pajšlu, ale ty temné melodie mají ponurou podmanivost.
85 minut soustředění. Plně rozkrýt tuhle náročnou a současně velmi inteligentně poskládanou nahrávku ještě potrvá týdny. Extrémní black/death s neprostupnou atmosférou rozpínající se od PORTAL až někam po ULCERATE. Hluboká, zcela pohlcující záležitost.
Mnoho předchozích alb mi uniklo a ta stará už si nevybavuji, možná proto mi „Darkanakrad“ přijde jako podařený materiál na pomezí melodického death metalu a folku. Určitě je to zábavnější a živelnější než novinka z podobného rybníka lovících ENSIFERUM.
Dát si ve Skandinávii na obal Preikestolen je stejné, jako kdyby našinec použil fotku Řípu nebo Trosek. Za otřepaným obalem se však skrývá zasněná prog-rocková záležitost. Jsou to působivé, a přitom nevtíravé melodie, kde významnou roli hraje piano.