RINGS OF RHEA - EP
Kyjevská sludgeová naděje zvaná RINGS OF RHEA si může udělat první čitelnější zářez do své diskografie. Jejich tvorba je jednoznačně ovlivněna typy kapel...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kyjevská sludgeová naděje zvaná RINGS OF RHEA si může udělat první čitelnější zářez do své diskografie. Jejich tvorba je jednoznačně ovlivněna typy kapel...
Pominu-li FAITH NO MORE, mou nejoblíbenější deskou Mika Pattona je „Directors Cut“ od FANTÔMAS. Další mou láskou jsou extrémní technické death metaly a death-grindy.
THE ARMED jsou takoví vousatější THE DILLINGER ESCAPE PLAN. Více špíny, méně jazzu, více punku a nikdy neslevit z rychlosti a neurvalosti, se kterou rozlévají svoji vizi chaotického hardcoru.
Nová česká naděje nese jméno THE TRUTH IS OUT THERE. Tedy ne že by tato ostravská čtveřice byla za úplné nováčky, ale při vší úctě k předešlým jakkoliv solidním působištím jednotlivých muzikantů (CRASHPOINT a PIPI-DUPU) kápli hudebníci na to ořechové právě nyní.
Tápajúce legendy doomového remesla pred časom uverili vo svoju schopnosť vytvoriť vyššie umenie. Výsledkom bola megalomanská katastrofa v podobe nepočúvateľnej trojdiskovej koketérie s vážnou hudbou nazvaná „Evinta“.
„Corridors“ je další nahrávkou, která díru do světa uděla jen velice těžko, přesto však pro fanoušky všeho, co je v současné metalové muzice považováno za moderní může představovat další vítanou novou krev.
Mladé instrumentální kvarteto ze Sydney si libuje ve spojení nejen progresivních stylů, math metalu, ale i psychedelie a post rocku. Z tohoto žánrového vymezení by se mohlo trošku zdát...
Hayato Imanishi je takový šikmooký Mike Patton. Hudební úchylák, génius a šílenec v jednom těle. Chcete důkaz? Poslechněte si tento materiál. Math metal...
Nezvykle brutální, technicky nadupaný a nekompromisně rychlý death metal tento rok předkládají na svém prvním dlouhohrajícím albu ruští kovoobráběči ze soutoku řek Volhy a Tverc.
CHELSEA GRIN jsou typičtí představitelé surfařů, kteří velmi úspěšně fičí na čele deathcorové vlny a nekonečným lánem středoškolsky vyfešákovaných fanoušků žánru si klestí cestu za úspěchem.
CORELIA je další mladičkou kapelou, která využívá stále frekventovanější cestu, jež před nedávnem vydupali PERIPHERY. Tato sebranka výrostků ze San Diega mastí po hudební stránce velmi slušnou směsku technického metalcoru...
Míchání sterilních mainstreamových klišé do hardcoru jsem vždy snášel s velkým ošíváním a nejinak je tomu i zde. Jedna z kapel, díky níž se v poslední pětiletce pojem post-hardcore stal subžánrem...
CONVERGE sú na scéne už neuveriteľných dvadsať rokov! K tomuto okrúhlemu výročiu sebe a svojím fanúšikom darovali split 7" s nemenej legendárnymi jubilantmi...
Jedna z nejvýraznějších mladých kapel běloruské screamo / emo violence scény se po roce od desky „No More“ hlásí s novým zářezem. Dle názvu můžete snadno poznat...
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!