EEPOCAMPE - When Things Get Abstract
Všechno znělo tak příjemně povědomě, jako spřízněný neznámý člověk, kterého potkáte v sobotu večer v baru a po třech hodinách společného pití máte pocit...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Všechno znělo tak příjemně povědomě, jako spřízněný neznámý člověk, kterého potkáte v sobotu večer v baru a po třech hodinách společného pití máte pocit...
Co čekat od AMORPHIS. Co vůbec očekávat od zaběhlé metalové kapely? Tihle finští kovotepci, podobně jako třeba stylově příbuzní PARADISE LOST nebo MOONSPELL...
Explozivní směs italského temperamentu zabalená do zvonivého screamo punkového poselství, to jsou součastní RAEIN. V dnešní době již kultovní sebranka výrostků z Apeninského poloostrova...
Připomenout toto více jak dva roky staré unikátní demíčko jsem se rozhodl ve chvíli, kdy jsem si trochu zapadlou nizozemskou partičku z Tilburgu na letošním Brutal Assaultu připomněl díky tričku baskytaristy z EXIVIOUS.
Druhé dlouhohrající album, kterému předcházel výborný split s krajany z UFOMAMMUT a plánované turné, v němž instrumentální experimentátoři na poli sludge metalu a ambientu...
„V01D“ není klasické album, jedná se spíše o netradičně pojaté Best Of. THE AMENTA vybrali svoje nejlepší skladby, kompletně je znovu nahráli, přidali dvě nové a celou kolekci vydali jako novinku před letošním evropským turné.
Pravověrný zlostný black metal říznutý deathem, thrashem a dalšími vlivy v této kvalitě u nás nevychází každý den, proto se zkusme krátce pozastavit nad počinem volyňských AVENGER...
Už je tomu pár let, co předpovědi počasí slibovaly posun blackmetalového bouřkového mračna od Skandinávie směrem k severní Americe. Deštivá průtrž, která po této migraci zůstala...
Severočeské splitko dvou výraznějších regionálních veličin míchajících ve své tvorbě death metal a deathcore na sebe upozornilo nejen velmi slušně vypadajícím bookletem...
Za touto kapelou, potažmo albem stojí Tim Bowness známý hlavně z NO-MAN a HENRY FOOL, Giancarlo Erra z NOSOUND a plejáda zajímavých hostů, kteří údajně dávali tomuto počinou vzniknout po čtyři roky.
Představte si brutální technický death metal, kde baskytarista máchá desetistrunným pádlem, které živí hlavně ultrarychlými tappingy a kapela za ním technicky balancuje na hranici vytyčenou profesory z PSYOPUS...
Když si pustíte ruskou senzaci zvanou MOTORAMA, jako první vás napadne díky vokálům přirovnání k JOY DIVISION a za nimi následuje Dave Gahan a jeho DEPECHE MODE.
Epické screamo z Moskvy, které mě na počátku roku doslova posadilo na prdel. Cinkavé kytarové nápady, jež vás odnesou do zcela jiné dimenze, nelítostný řev...
Na spočítání opravdu kvalitních domácích deathmetalových hord by mně stačily prsty na jedné ruce a jsem velmi rád, že mladý dorost již vystrkuje růžky a snaží se drát mezi elitu.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!