TEXAS IN JULY - One Reality
Tak takhle by to celkem i mohlo jít. Pětice pocházející z americké Pensylvánie se na svém druhém albu ukazuje jako těleso schopné výrazněji promluvit do současného metalcorového dění.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak takhle by to celkem i mohlo jít. Pětice pocházející z americké Pensylvánie se na svém druhém albu ukazuje jako těleso schopné výrazněji promluvit do současného metalcorového dění.
Jedna z nejlepších nu-metalových nahrávek u nás. Škoda, že je tady s více jak desetiletým zpožděním. V recenzi minulého materiálu jsem napsal, že budu přísnější...
Tento materiál působí tak trochu jako domácí zjevení. Konečně kapela, jež se označuje za post-hardcore, a místo crossoveru i něco velmi příbuzného post-hardcoreu také skutečně hraje.
APOSTATE jsou současným domácím fenoménem mladé technicky orientované metalcorové scény. Kapelu plnou rusky hovořících mladíků jsem zaregistroval před rokem a půl na koncertě...
Hned na počátku musím říci, že se tato nahrávka moc nepovedla, ačkoliv se jedná o kapelu, která živě patří k těm silnějším hráčům z mladé generace současné domácí deathcoreové scény.
Domácí deathmetalový objev roku 2010. Několik ostřílených veteránů si řeklo, že tu zeje díra po kvalitním oldschoolovém smrtícím kovu švédského střihu a tak založili kapelu.
Není na domácí scéně moc kapel, které by mohly svůj materiál bez ostychu měřit s těmi největšími v zahraničí. GODLESS TRUTH touto nahrávkou však opět dokázali...
Trio z Virginie tak trocha klame telom. Vďaka tomu, že je táto kapela personálne spätá so spolkami ako AGORAPHOBIC NOSEBLEED a ENEMY SOIL, býva často formálne zaraďovaná do smeru grindcore.
Po dlhých štyroch rokoch sa WEEDEATER opäť hlásia s novým albumom. Hneď na úvod musím poznamenať, že na „Jason... The Dragon“ (ktorého názov je opäť podarená slovná hračka) zostáva všetko po starom.
Že toho grindcore ještě pořád nemáte dost? No prosím. Proud nových nahrávek zdá se nebere konce. Ještě než nás svým novým výtvorem (doufejme) potěší finské božstvo ROTTEN SOUND...
LIFELOVER jsou ukázkovým případem toho, jak se může kdysi nadějná kapela během pár let proměnit v neškodné, bezzubé, ničím nepřekvapující tělesto. Po slibných nahrávkách „Pulver“ a především „Erotik“ přišel kontinuální propad kvality...
Album „Felony“ od amerických EMMURE není nic extra složitého. Pomalejší tempo provází podladěné, sekané kytary a jednoduchá, ale zato drtivá rytmika. To tu samozřejmě bylo již mnohokrát.
Skutečně neexistuje moc frází, které by se pro popsání nového EP tohoto občasně se scházejícího spolku nedaly zkopírovat z mých nedávných recenzí jiných grindových nahrávek.
Svět technického metalcoru nyní ovládá nejmladší generace klučíků, kteří zpravidla již na prvním EP překračují v mnohém stíny svých vzorů. To je zkrátka fakt a nedá se s tím nic dělat.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!