MANIA - Mania
Že je jednou z najvýraznejších blackmetalových nahrávok roka oficiálne stále nevydaný počin prakticky neznámeho oregonského one-man bandu? Prekvapivé?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Že je jednou z najvýraznejších blackmetalových nahrávok roka oficiálne stále nevydaný počin prakticky neznámeho oregonského one-man bandu? Prekvapivé?
Realita aktuálneho zloženia LIMBONIC ART je taká, že ju tvorí len jeden člen a to Vidar „Daemon“ Jensen. V tento fakt vyústili nezhody v smerovaní kapely medzi jej dlhoročnými dvoma členmi a tak je „Phantasmagoria“ realizáciou predstáv len jedného z nich.
„No God, No Satan“ proklamují v titulku aktuální desky blackmetalisté OTARGOS. K první části tohoto sdělení bych se určitě přikláněl, k té druhé nikoliv – vždyť jejich muzika je i nadále pekelně temná a syrová...
Keď po vydaní atmosférického míľnika „Brave Murder Day“ vyškrtla KATATONIA zo svojho repertoáru okrem atmosféry všetky väzby na doomové začiatky, slúžil projekt OCTOBER TIDE aj ako náplasť pre fanúšikov sklamaných novým smerovaním skupiny.
ISIS se loučí a při této příležitosti nás jistě čeká hned několik sběratelských nahrávek. Myslet si o nich můžeme cokoliv, ale jejich prodejní úspěch je nejspíš zaručen.
Žiadna diktatúra nemôže dlho fungovať, ak sa nenájde dostatok schopných a ochotných podporovateľov na tých správnych miestach. Tieto osoby na dôležitých postoch sú užitočné nielen v dobe...
Fanoušci, kteří dodnes nostalgicky vzpomínají na hudební nadvládu RAGE AGAINST THE MACHINE, se mohou radovat. Mozek a kytarista RATM Tom Morello spojil síly s raperem jménem Boots Riley a pod názvem STREET SWEEPER SOCIAL CLUB nahráli sice odlehčenou...
Každý konec je počátkem něčeho nového, a tak i konec emo post-hardcorových Švédo-Dánů CHILDREN OF FALL, vydávajících na agilním českém labelu Day After...
Jihomoravská skvadra PIGSTY patří již delší dobu mezi čelní představitele tuzemského grindcoru a mezi příznivci podobně laděné muziky se těší značné oblibě.
Když jsem si nedávno pouštěl nové ALARMA MAN, uvědomil jsem si, že na Metalopolis nemáme ani jednu zmínku o jejich minulé a o dost povedenější desce. Než tedy přikročím k recenzi aktuální albovky...
Současné špička instrumentálního výpravného postrocku YNDI HALDA je dalším trestuhodně opomíjeným subjektem, který bychom měli připomenout v okurkové letní sezóně.
Niekedy sa rád opakujem. ORTHODOX z Andalúzie s každou nahrávkou dokazujú, že sú jedným z najvýraznejších spolkov, aké európska doometalová liaheň vyvrhla za ostatných 10 rokov.
Metaloví experimentátoři s progresivním přístupem LYE BY MISTAKE ze St. Louis vzbudili albem „Arrangements for Fulminating Vective“ v roce 2006 na tvrděkytarové scéně zaslouženou pozornost.
Netradiční grindcorová úderka ze země javorového listu, vedená sympatickou vokalistkou Mel, se dá bez debat zařadit mezi to nejlepší, co současná kanadská extrémní scéna nabízí.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!