Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Silná vlna kapel, které znovuobjevují devadesátkový emocore, roubují na něho postrockové, popřípadě sludge metalové větve a říkají tomu screamo, je u našich západních sousedů mnohem silnější a drtivější...
Ano, to jsou ti hrdinové z dokumentu „Heavy Metal In Baghdad“. Iráčtí ACRASSICAUDA se od pádu Saddámova režimu tak trochu potloukali po světě, aby přes Sýrii a Turecko nakonec zakotvili ve Spojených státech.
Ve špinavých dírách post-apokalyptického světa uplácali Francouzi ERYN NON DAE obludu, která se zabydlela v bažinách smutku a zoufalství, kam se neodváží vstoupit ani CULT OF LUNA nebo NEUROSIS.
Hannibal, Murdoch, Faceman a samozřejmě B. A. Baracus. Mezi fanoušky osmdesátkových seriálových klasik patří tenhle kvartet z producentské dílny Stephena J.
U BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB (B.R.M.C.) sice před rokem došlo ke změně na bubenické židličce, ale co se dalšího stylového vývoje týče, je u nich vše při starém - tedy hodinová neučesaně znějící nahrávka...
Pokud tahle parta působila na svém debutu alespoň trochu svěže a neoposlouchaně (i v rámci celé retro vlny), pak její druhé album „Sea Of Cowards“ značnou část nadějí do ní vkládaných maže.
Niežeby RUMBURAX neboli zaujímavá kapela, no nemožno neoceniť, že v istej fáze svojho vývoja podnikli veľmi dôležitý krok: rozpadli sa. S minimálnou personálnou zmenou na poste speváka na ich troskách vznikla nová kapela s podobne nešťastným (hoci určite zapamätateľným) názvom RUST 2 DUST...
THIS NIGHT DRAWS THE END je nová metalová kapela z Plzně, která povstala z trosek hardcoreových BEAT THE ODDS a v plzeňském exAvik studiu pořídila své debutové minialbum.
Pokud jste si snad říkali, kamže to zmizela Aneta Langerová po desce „Dotyk“, jistě už víte, že nikam daleko. To jen snaha o trochu jiný směr, než kam ji nasměroval debut „Spousta andělů“...
Posměváčci, věštící postrockovému žánru smutný konec ve slepé uličce, budou nejspíše albem „Beautiful“ překvapeni. Nadšenci s podivným názvem ABOUT TESS totiž obracejí zažitá pravidla vzhůru nohama.
ELYSION jsou řecká kapela a album „Silent Scream“ je jejich prvotinou. Do kupy se dali před třemi lety, vzápětí vydali demo, kterému se dostalo pozitivní kritiky a kapele se po nějaké době podařilo uzavřít smlouvu s Massacre Records.
„Spis Hitler“ je v poradí 38. kniha spisovateľa Patricka Delaforcea, ktorý sa zväčša venuje dokumentovaniu udalostí a osudov ľudí zviazaných s druhou svetovou vojnou.
NOX AUREA je relativně nová švédská kapela, která na sklonku loňského roku vydala svou prvotinu „Via Gnosis“. Hudebníci jsou to již ostřílení a povětšinou vyrostlí v black metalovém podhoubí...
Další deska, která vyráží ze zákopů, ve kterých odpočívá domácí gotický kult zvaný XIII.STOLETÍ. Bohužel se mi stále nezdá, že by BRATRSTVO LUNY z těchto pozic vyráželo směrem kupředu...
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
Lehce gotický špinavý postpunk ze Záhřebu s výraznou dávkou retro-nostalgie. Podtrhuji slovo punk. Žádný papundekly z kláves a zadumané melancholie, co vás unudí k smrti, ale dost svižná uštěkaná hudba s řádným odpichem.