HAEMORRHAGE - We Are The Gore
„My sme gore!“ by znelo trúfalo a arogantne od kadekoho, ale keď to o sebe napíšu HAEMORRHAGE, môžete vziať formaldehyd na to, že nekecajú. Súčasný goregrind je z väčšiny „hudlařina“...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„My sme gore!“ by znelo trúfalo a arogantne od kadekoho, ale keď to o sebe napíšu HAEMORRHAGE, môžete vziať formaldehyd na to, že nekecajú. Súčasný goregrind je z väčšiny „hudlařina“...
Majstri gore a jedni zo zakladateľov brutálneho amerického death metalu o rok oslávia tridsiatku – v roku 1990 by si asi nikto nepomyslel, že žáner bude aktuálny aj o pár desaťročí – a tretieho novembra vydali v poradí štrnásty dlhohrajúci album.
Ďalší zahraničný death metal pre svoje znovuoživené vydavateľstvo našiel Ďuro Haríň na severe. Konkrétne v poľskom meste Żory, kde od roku 2015 pôsobí banda UERBEROS.
V první sestavě v současné době nejtvrdší kapely Mikea Pattona se vlastně jeho jméno ani nevyskytovalo. Základním stavebním kamenem byl Dave Lombardo...
Nanovo sa rozbiehajúce slovenské deathmetalové vydavateľstvo pri hľadaní nahrávok súcich na vydanie rozhodilo siete doma i po svete a prvú americkú bandu zameralo v kalifornskom Victorville.
JUNIUS na své poslední desce přicházejí s žánrovým posunem směrem k přímočařejšímu a i tvrdšímu vyznění...
Na Brutal Assaultu na mě jejich koncertní produkce působila jako živá voda. Dvoumetrový Krakonoš z Chicaga, JR Robinson, je zjev k pohledání, a u mnohých by to uhrál na své charisma i kdyby tam jen přednášel své básničky bez jakéhokoliv hudebního doprovodu.
Sólové EP kytaristy z DISPERSE z mého pohledu vlastně překonává materiál, který tvoří pro svoji „hlavní kapelu“, která se letos představila i na Brutal Assaultu a zřejmě měla být podobným zpestřením programu...
Ani netuším, čo sa podpísalo pod fakt, že na tretí album Anglánov DYSCARNATE bolo treba čakať vyše päť rokov...
Pětka ze Sydney je tu s novým albem a opět jím potvrzuje pozici nejnadějnější kapely z mladých metalcoreových kapel.
Pro mě možná nejlepší novodobé album ULVER. Vychází ze synthpopu devadesátých let a na rozdíl od většiny materiálů, které vyrostly z této žánrové krabičky...
Třetí řadové album skvadry z Long Island mi dává vzpomenout na zlaté doby, kdy spojení matematiky, grindu a deathcore produkovaly výborné kapely jako ION DISSONANCE.
Havířovskí, od roku 2013 existujúci DEAD CARNAGE sa postarali o deathmetalové prekvapenie, aké som od nich ani nečakal. Predošlé splitko so SOUL MASSACRE z toho istého mesta mám...
V nekonečnom príleve nových metalových nahrávok by nemalo zapadnúť, že ešte v apríli vyšiel druhý dlhohrajúci album aj newyorským sci-fi tech/death metalistom ARTIFICIAL BRAIN.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.
Slovenskočeský SUMAC po dietě. Zdaleka ne tak zatěžkaný a hlomozný, ale podobný ve svém zrodu i žánrových mantinelech. Bažinatý projekt nahrávaný v Soulkostele, jdoucí naproti znervózňujícím noise-ambientním plochám i zajímavé riffařině.
Zajímavá záležitost z Řecka, jež pro svou melodičnost má blíže k extrémní gotice než k black metalu, ke kterému se hlásí. Jasně, je tam jen mužský vokál s projevem vyvrhnutého pajšlu, ale ty temné melodie mají ponurou podmanivost.
85 minut soustředění. Plně rozkrýt tuhle náročnou a současně velmi inteligentně poskládanou nahrávku ještě potrvá týdny. Extrémní black/death s neprostupnou atmosférou rozpínající se od PORTAL až někam po ULCERATE. Hluboká, zcela pohlcující záležitost.
Mnoho předchozích alb mi uniklo a ta stará už si nevybavuji, možná proto mi „Darkanakrad“ přijde jako podařený materiál na pomezí melodického death metalu a folku. Určitě je to zábavnější a živelnější než novinka z podobného rybníka lovících ENSIFERUM.
Dát si ve Skandinávii na obal Preikestolen je stejné, jako kdyby našinec použil fotku Řípu nebo Trosek. Za otřepaným obalem se však skrývá zasněná prog-rocková záležitost. Jsou to působivé, a přitom nevtíravé melodie, kde významnou roli hraje piano.