DISTURBED - Indestructible
DISTURBED zaujali již svým debutem „Sickness“ z roku 2000 a relativně rychle si se svým mixem moderního a tradičního metalu vypracovali slušnou pozici na metalové scéně.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
DISTURBED zaujali již svým debutem „Sickness“ z roku 2000 a relativně rychle si se svým mixem moderního a tradičního metalu vypracovali slušnou pozici na metalové scéně.
STINKING LIZAVETA hrají sice čistě instrumentální hudbu, ale v jejich případě se není potřeba bát dalšího módního post-rockového rozjímání. „Sacrifice And Bliss“ logicky navazuje na své starší předchůdce a předkládá desítku na povrchu obhrouble znějících skladeb.
Ani další ze sólových pokusů Tima „Rippera“ Owense (po eponymním albu projektu BEYOND FEAR z roku 2006) zřejmě není předurčen k tomu, aby jeho prostřednictvím majitel výrazné vokální výbavy došel uznání...
Když před čtrnácti lety navždy zmizel kytarista MANIC STREET PREACHERS Ritchie James Edwards, nezůstal po něm jen osobní automobil nalezený poblíž mostu Severn na jihozápadě Británie...
V porovnání s latexovou minulostí značně odlehčeně působí album „Bukkake Express“, které po šesti letech připomnělo existenci projektu KAVIAR KAVALIER.
Newyorčané letos nahráli svou nejlepší desku. Takto lakonicky by se dalo jejich třetí album „It´s Blitz!“ zhodnotit. Novinka na rozdíl od svých nervnějších předchůdkyň nabídne daleko kultivovanější hudební výraz...
Devin, prečo radšej neoddychuješ? Prečo nám to robíš? Keď už aj dlhoročný fanúšik krúti hlavou v priebehu celej hodiny trvania nového albumu, asi niečo nebude v poriadku s naším kanadským hrdinom.
Na poměrně dosti neotřelém žánrovém soutoku staví alernativně metaloví finové MEDEIA. Uslyšíte zde úlomky black-deathu, metalcoru, grindcoru i gotiky a u mikrofonu jako bonus nenaleznete nikoho jiného než Keijo Niinimaa z ROTTEN SOUND.
První deska ANIMAL HATE „Bells Of Acheron“ mě svého času celkem potěšila, neb takto sympatická black/death metalová směsice se v našich luzích a hájích rozhodně nevyskytovala na každém druhém rohu.
Pokud ještě nejste přesyceni všemožnými post odnožemi hudby a stále vás neomrzelo nekonečné omílání inspirací ISIS, MONO, PELICAN a dalších zasloužilých skupin...
Haruki Murakami je bezesporu nejznámějším japonským spisovatelem současné doby, přestože do obecného povědomí tuzemce se autor dostává teprve v posledních letech.
DECREPIT SPECTRE jsou nově utvořeným tělesem, jež daly dohromady známé persóny blackmetalové scény – Heimoth (SETH, CODE, VOID; basa), Kvohst (DHG, CODE...
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
Lehce gotický špinavý postpunk ze Záhřebu s výraznou dávkou retro-nostalgie. Podtrhuji slovo punk. Žádný papundekly z kláves a zadumané melancholie, co vás unudí k smrti, ale dost svižná uštěkaná hudba s řádným odpichem.
Velmi solidní porce technického death metalu od původně thrash metalového tělesa z Chicaga. Parádní poměr instrumentálního honimírismu, metalové dravosti a mnohovrstevnatých, někdy až lehce chaotických struktur.
I na svém šestém albu jdou emaři z LA po textových i hudebních strukturách, které odráží emocionální témata jako jsou panické ataky, sociální úzkost a zármutek. Nově vedle post-hardcorových ingrediencí přidávají více indie rocku a výraznější basové linky.
Už jsem dlouho nebyl z nějaké desky tak nadšený. Nehorázně nařezaný agresivní hardcorepunk s téměř nezkreslenou kytarou a vražednými prdel nakopávajícími tempy hraničícími s fastcore kategorií rychlosti.