THE KILLERS - Day And Age
THE KILLERS jsou ukázkovým příkladem situace, kam až lze zajít za účelem udržení si co nejširší fanouškovské základny, bez ohledu na kvalitu produkovaného materiálu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
THE KILLERS jsou ukázkovým příkladem situace, kam až lze zajít za účelem udržení si co nejširší fanouškovské základny, bez ohledu na kvalitu produkovaného materiálu.
Záchrana zraněného mláděte lesního trolla je pro úspěšného reklamního fotografa Mikaela katalyzátorem sledu událostí, které zcela obrátí na ruby jeho poklidný život.
Zatímco ve svém pět let starém debutu dokázal afghánský prozaik s americkým pasem Khaled Hosseini doslova ohromit vypravěčskou brilancí při využití minima sofistikovaných kompozičních prostředků...
Kanadští INTO ETERNITY si krásně nakročili dvojblokem alb „Dead Or Dreaming“ a „Buried In Oblivion“, na kterých se prezentovali coby poměrně svébytné technické těleso...
Když si přečtete název čtvrtého alba herce a písničkáře Jiřího Schmitzera, máte jasno i o obsahu. Možná ještě dodatek z úst samotného umělce, že: „Vona totiž po mě jedna firma chce desku a já žádný nový věci nemám.
Conspiracy records sa vydaním „Ghosts“, ďalšieho počinu švajčiarsko-kanadského projektu MONNO (priaznivci príjemných harmónií z dielne Japoncov MONO by radšej nemali prehliadnuť jedno písmenko v názve navyše)...
V rámci série miničlánků se na tomto místě naskýtá prostor i pro doplnění nějakých těch restů z minulosti, do čehož spadá i recenze na zatím ještě stále aktuální dlouhohrající kotouč amerických blackmetalistů COBALT – seskupení...
Tak ještě jednoho Lukjaněnka nám v letošním roce společnými silami nadělila nakladatelství Argo a Trifid/Triton. A tentokráte jde dokonce o jednu z jeho posledních prací.
Komenského povinná školní četba se v Celetné dočkala i dramatického hávu a pokud snad máte dílo Učitele národů zaškatulkované jako nudnou potravu pro školomety...
Další kráska, co se snaží prorazit na metalové scéně? Proč ne, ostatně metaloví fanoušci bývají shovívaví k hudebníků s vnady plemenice. Ale stranou se spekulacemi.
Román Egona Hostovského "Všeobecné spiknutí" se v Komedii dočkal až překvapivě strhujícího a mnohovrstevnatého dramatického zpracování, které si ví rady i s knižností dlouhých monologů a složitými přechody mezi skutečností a snem (šílenstvím).
Zrovna pročítám svůj tři roky starý posudek na „Redemption“ a marně přemýšlím, co bych v souvislosti s novou deskou „Embrace“ aktualizoval či snad nějak výrazněji pozměnil.
„Had, který se kouše do ocasu“ je výbor hispanoamerických fantastických povídek a jde o první ucelenější soubor povídek tohoto žánru, který se ve střední a jižní části amerického kontinentu těší značnému zájmu.
Dramatická prvotina Antona Pavloviče Čechova "Platonov je darebák" (či též "Darebák Platonov") dostala v Divadle Na zábradlí od režiséra Jiřího Pokorného darem vykřičník.
Otázkou pro Portugalce GAEREA je, zda jejich black metal má být vizí osobitě vzletné formy, nebo je to jen teatrální snaha o dramatičnost. Té je totiž na aktuální desce opravdu hodně. A čeho je moc, toho je příliš. Minulá deska se mi zamlouvala více.
Další technický death metal. Povedený debut skupiny, za kterou stojí hudebníci se zkušenostmi, třeba bývalý bubeník FALLUJAH. I díky klavírním partům hodně rozmanité a proměnlivé dílo startuje zajímavou tematickou trilogii. Budu sledovat.
Metalovější souputníci Vesničanů z města Ioanniny se hlásí s nádherně eklektickou metalovou kolekcí, která s chutí kloubí hard rock, heavy metal, stoner a pulzující řecké folkové party. Dominuje bublavá basa, výrazné perkuse a nápadité delší kompozice.
Kto pamätá, že Poly natočil akustickú dosku už v roku 1992? Z toho pohľadu je projekt POLY NOIR ďalšou z odbočiek v kariére polyhistora. "Noir country" s priznanými inšpiráciami a Polyho charakteristickou poetikou (objaví sa aj Joe!) stojí za vypočutie.
Guilty pleasure pokračuje, děcka už jsou skoro dospělá a furt je to fackování baví. Musí, mají to ve smlouvě. Na plac se vrací Silver, zvraty jsou čím dál (tragi)komičtější, ale tvůrci to napětí stále dokážou šponovat. Jak dlouho ještě, proboha?!
Němci nezapřou inspirace od NILE, již název v podobě egyptského boha chaosu k tomu ostatně odkazuje. A tak nám servírují vydatnou porci technicky pojatého a orientálním folklórem kořeněného death metalu. Je to poctivě uklohněné, takže docela lahůdka.
Neuvěřitelných 26 let od minulé desky a přesto jako by THE JESUS LIZARD vůbec nezestárli. Suverénní návrat ve znamení typických hutných noiserockových struktur a stále je to správně surový underground, byť si skupina samozřejmě nese svůj status kultu.