Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Antonín Procházka, herec, scénárista a režisér, občasně označovaný jako plzeňský Molière, je typickým příkladem umělce, který díky svému specifickému hereckému projevu nikdy příliš nezářil z pláten kin nebo televizních obrazovek.
Inscenace renomovaného samorosta J. A. Pitínského jakoby do Dlouhé spadla ze zcela jiné dimenze. Hodně krácené drama čínského dramatika Kchung Šang-žena ze 17.
Záslužnej činnosti vynášania archívnych položiek z histórie DG 307 na svetlo sveta zasvätilo lounské vydavateľstvo Guerilla Records nemálo energie. Najčerstvejšou položkou je štrnásť rokov starý záznam z pražského Klubu Jilská: zachycuje Pavla Zajíčka v období pred vydaním dosky „Kniha psaná chaosem“.
Mezi moderní japonské prozaisty nepatří jen v současnosti velice oblíbený Haruki Murakami, ale také jeho jmenovec Rjú. Podobně jako jeho známější kolega...
Kohoutův románový příspěvek k debatám o podstatě komunismu v české společnosti nabízí čtenáři čtivý, až thrillerově vystavěný příběh tří jedinců ve víru událostí února 1948.
Tohtoročné EP „Crowheart“ zachytáva holandských TEMPLO DIEZ usadených a vyrovnaných. Už nie sú zvláštni a experimentujúci, ich prejav sa vyčistil a po albumoch „Winterset“ a „Hoboken“ prišli so štvoricou jednoduchých a úprimných piesní...
Burianova žlučovitá agitka proti intelektuálům, levicovým úchylkářům a diverzantům všeho druhu z roku 1950 znovu na scéně. Má hardcore propaganda v roce 2008 co říci?
Ďalší z projektov, ktoré upútajú v prvom rade zostavou. Pod kryptickým názvom sa skrýva klavíristka Faith Collocia (EVERLOVELY LIGHTNINGHEART) a bubeník Chris Common (THESE ARMS ARE SNAKES).
Novela Iana McEwana z roku 1981 na velmi malém prostoru líčí dusný a traumatický příběh páru turistů, který se v anonymním městě setká s jižansky pohostinným domorodcem Robertem.
Druhý tohtoročný pokus vystrúhať poklonu Jarovi Filipovi - tentokrát spolu s pôvodnými a novými skladbami silnej skladateľskej dvojice - k mojej smole ukázal...
Tak ALL THAT REMAINS se nám, zdá se, nadobro usídlili v bezpečí standardního „metalu pro mladé“ a jestliže se v případě velice povedené předchozí desky „The Fall of Ideals“ z roku 2006 dalo hovořit jako o svěžím vánku...
Ve svém „domáckém“ Belvederu se Gustav Klimt dočkal krom stálé expozice i speciální výstavy věnované Kunstschau 1908. Skupina umělců odštěpivších se od secesního hnutí prezentovala ve Vídni roku 1908 svou představu o tzv.
Vídeň žije Van Goghem. Reprezentativní průřez tvorbou francouzského mistra sytých barev a expresivních krajin láká do výstavní síně Albertina neskutečné davy turistů a bohužel nelze než olitovat...
Hele, Michale (budu ti tykat, ty ke mně ve svojí nový knize taky promlouváš jako ke kámošovi vod piva, tak co bych se žinýroval, viď?), já mám s tim Románem pro muže problém.
Gulity pleasure pokračuje, děcka už jsou skoro dospělá a furt je to fackování baví. Musí, mají to ve smlouvě. Na plac se vrací Silver, zvraty jsou čím dál (tragi)komičtější, ale tvůrci to napětí stále dokážou šponovat. Jak dlouho ještě, proboha?!
Němci nezapřou inspirace od NILE, již název v podobě egyptského boha chaosu k tomu ostatně odkazuje. A tak nám servírují vydatnou porci technicky pojatého a orientálním folklórem kořeněného death metalu. Je to poctivě uklohněné, takže docela lahůdka.
Neuvěřitelných 26 let od minulé desky a přesto jako by THE JESUS LIZARD vůbec nezestárli. Suverénní návrat ve znamení typických hutných noiserockových struktur a stále je to správně surový underground, byť si skupina samozřejmě nese svůj status kultu.
Už dlho ma nič takto nerozbilo. Podľa mňa najlepšia draculovina vôbec.
Prvotina řecké gothic metalové kapely. Moderně znějící nahrávka, která nezapře svou inspiraci v hudbě z přelomu tisíciletí. Stylově jsou blízcí o generaci starším PENUMBRA a podobně jako zmínění Francouzi se nenechávají svazovat žánrovými mantinely.
Je divné použit u tak dřevního stylu jako doom metal přídavné jméno futuristický, ale přesně tohle STRATALITH je. Originální projekt z New Yorku balancuje někde mezi progresivní náladovkou, doomem, industriálem a možná i djentem.
Mathrock z New Yorku, který nepidliká. Spíše přepíná mezi až doomovými hutnými riffy a prog metalovými kvapíky. Zajímavý stylový hybrid, s ostrým zvukem od Kurta Balloua.