MAELSTRÖM - Maelström
Nejvíce budou následující řádky nejspíše říkat znalcům plzeňské rockové scény, i když samozřejmě nelze vyloučit, že o některých jménech slyšeli i mnozí další.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nejvíce budou následující řádky nejspíše říkat znalcům plzeňské rockové scény, i když samozřejmě nelze vyloučit, že o některých jménech slyšeli i mnozí další.
O svezení na vlně popularity melodického „moderního“ metálku se pokoušejí němečtí PERZONAL WAR. Podle image jsem je původně tipoval spíš na takové ty klasické „hopsálky“...
Dlouholetá úderka ze země „tří korunek“ RANDY na sklonku loňského roku vypustila další nekompromisní řadovku. Skupina patří mezi nejstarší kapely vydávající svá alba u labelu Burning Heart z Örebro a reprezentuje klasický britský vzorek punkové školy...
Každým rokem se na britské rockové scéně zjeví jako raketa mladá nadějná formace, které po dalších několik málo let leží Ostrovy u nohou. Je vychvalována domácí kritikou...
Košická scéna mi v poslední době připomíná jedno veliké rejdiště nových a nových kapel, které tvoří stále ti samí hudebníci ze zaniknuvších kapel, o kterých jsme se ještě nedávno vyjádřovali právě jako o nových.
„Nad krajinou rozevlátor,vládne Smrt a terminátor,teskně hučí karburátor,že už není pomoci. Nad mrtvolou rozeklátor, nemá šanci respirátor,nezahřeje radiátor...
Polská scéna je co se týče vzniku nových a nových zajímavých kapel na tom nesrovnatelně lépe, než ta naše, což koneckonců neříkám poprvé. Jsem nucen si na tuto pravdu vzpomenout i během poslechu novinkového EP pětice říkající si NEUROTHING...
Dnes toliko populárnímu křížení HC a metalu se upsali i STRAIGHT pocházející z českomoravské Vysočiny. Výsledkem jejich píle je tohle třískladbové promo představující kapelu v aktuální formě a tvůrčím rozpoložení.
Štvrté album Frantíkov CARNIVAL IN COAL, ktoré sa mi dostalo do rúk je pre mňa prekvapením, ale príjemným. Zase sa mi dostal do rúk album, kde sa genialita snúbi so šialenstvom.
VAROVÁNÍ: Jen pro příznivce power metalu, rychlokopákové kovadliny a sborových refrénů! Ostatní nechť raději otočí list, neb tentokrát se nedočkají žádného překvapení.
Kapela NERON hraje blackmetal. Naštěstí ne ten „old-school“, ale spíš se nechává inspirovat (respektive já to tam slyším) kapelami jako EMPEROR, starými BORKNAGAR a (snad kapelu neurazím) sem tam i CRADLE OF FILTH (vokálem).
S vypůjčeným a pošpanělštěným názvem básnické skladby slovenského klasika Jána Kollára „La Hija De Gloria“ (Slávy dcera) táhnou do boje západočeští EMPTY FEELING.
TO/DIE/FOR jsou finskou kapelou, která se dala do kupy před šesti lety a letos vydává již čtvrté album. V zemi svého původu si za tuto krátkou dobu získala slušné postavení a oblibu si získává postupně i v jiných zemích.
Pravda, tentokráte nebudeme pojednávat o zrovna horké novince, ale abychom dostáli své zpravodajské povinnosti vůči domácí scéně, představme si prozatím poslední studiový materiál mosteckých FOUR SEATS FOUR INVALIDES (dále jen F.
Futuristický black metal, tentokrát s hodně experimentálními vlivy, které připomínají jiné projekty principála Colina Marstona, hlavně BEHOLD THE ARCTOPUS a DYSRHYTHMIA. To ale nic nemění na tom, že KRALLICE jsou silně znepokojiví a atmosféričtí.
Důstojné rozloučení s producentem Stevem Albinim. Album, které musí přijít v ten správný čas. Ačkoliv je kompozičně klidnější a dá se říci že i více monotónní, tak se mi hodně líbí spojení pocitu naděje, smíření a melancholie, které z něho prýští.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.