Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poslední studiová výprava brněnského „Ticha jež bylo zapomenuto“ "KA BA ACH" voněla bodavým větrem egyptské noci, plným písku, zmaru a tmy. Čas však od návštěvy stále populárnějších hrobek přece jen pokročil a tak zasloužilí experimentátoři raději rychle přichystali další přírůstek do svého...
Už od prvních tónů desky poznáte, do jaké míry se belgičtí Prejudice dokázali oprostit od přithrashlého zvuku a jistých zvukových i hudebních nečistot své prvotiny Broken Promises.
Nálepku „slovenští Napalm Death“ už Obliterate asi nikdo neodpáře a zdá se, že ani oni sami se o změnu tohoto zaškatulkování nesnaží. Jejich poslední promo je toho pouze důkazem.
Představte si, že přijdete do své oblíbené „rockové“ putyky a z repráků se na vás spustí povědomý vrtačkovitý zvuk kytar, řvavý vokál a typicky švédské pokroucené melodie… „Aha“...
Nový německý čůrací vibrátor je sice pouze mini, ale i to stačí ke zjištění, že z ujetého německého tria jaksi mírně vyprchává nápaditost, ačkoli poslední CD Sadochismo se u Ablated recs.
Starší dílko, jen co je pravda. Přesto mne basák Timo požádal, abych ho v recenzi trochu oživil. Takže proč ne, slib je slib. Nikdo už myslím nepochybuje o tom...
I ve slunném a vínem opilém kraji kolem francouzského Lille se najde parta umíněnců, kteří otravují vinařům jejich odpolední siestu deathgrindovým rámusem.
Zvuk piána startuje novinkový jednoskladbový sigl Slováků DESECRATED DREAMS, kterým vyšla loni u Metal Age zasloužená debutní placka “Feelings of Guilt“.
Tihle mladí Švédové zřejmě svého upsání se ISP nyní litují, nicméně pravdou je, že CD vyšlo a je mezi lidmi. Nakolik přitom kapelu Immortal odrbal či neodrbal ponechme zasvěcenějším… Sbírka sedmi uchroptěných deklamovánek...
Jsou kapely, pro které je obal od Ziga logem, určujícím styl. Nezaručuje ovšem kvalitu. Regorge naštěstí patří mezi ty, které se podobnými malůvkami primárně sortovat nepotřebují.
Pokud mě paměť neklame, tak tenhle americký matroš měli vydat Immortal Souls jako splitko s Craniotomy. Ze známých důvodů se tak zřejmě nestane. Proto si račte poznamenati...
Dvě dívčiny pomazané fekáliemi, jež se miliskují na obalu tohoto CD, mne fakt nerajcují. Občas prostě narazíte na takovou píčovinu, že se nestačíte divit.
David Kiblerů je prostě nepoučitelný. Po úmrtí bubeníka a rozpačitém tápání mezí trapností a snahou o vtip na The Age Of Clitoral Decay jsou tady Lividity s oživenou sestavou – a zřejmě se svým doposud nejlepším počinem od doby dema Rejoice In Morbidity.
Znáte „rejži v krvi“? Znáte všechny ty starý thrashový party z 80. let, jejichž kouzlo se teď snaží na svých deskách oživovat lecjaká parta nostalgiků nejen ve Skandinávii?
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.