SADISTIC BLOOD MASSACRE - 100% Schmutzcore
Dvě dívčiny pomazané fekáliemi, jež se miliskují na obalu tohoto CD, mne fakt nerajcují. Občas prostě narazíte na takovou píčovinu, že se nestačíte divit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dvě dívčiny pomazané fekáliemi, jež se miliskují na obalu tohoto CD, mne fakt nerajcují. Občas prostě narazíte na takovou píčovinu, že se nestačíte divit.
David Kiblerů je prostě nepoučitelný. Po úmrtí bubeníka a rozpačitém tápání mezí trapností a snahou o vtip na The Age Of Clitoral Decay jsou tady Lividity s oživenou sestavou – a zřejmě se svým doposud nejlepším počinem od doby dema Rejoice In Morbidity.
Znáte „rejži v krvi“? Znáte všechny ty starý thrashový party z 80. let, jejichž kouzlo se teď snaží na svých deskách oživovat lecjaká parta nostalgiků nejen ve Skandinávii?
Je až s podivem, že přes perfekcionismus, s jakým se na svých deskách předvádějí tradiční špičky deathgrindového žánru, se stále objevují dílka, jež vás velmi mile překvapí.
Tenhle disk si po odchodu kytaristy Kristkopfa nahráli hanoveráci sami, aby měli něco s sebou na stejnojmenné jarní turné s Yacöpsae. Vypálené cédéčko jasně ukazuje proměnu téhle kdysi funny gore smečky do více crustcorových vod...
Popravdě řečeno minulé dílko těchto HC/grinderů mne příliš na zadek neposadilo. O to víc jsem byl překvapen, když jsem je po nějaké době shlédl naživo.
Tak vám nevím... Jak je vidět z titulu alba, tak Luisma a spol. neztrácejí svůj osobitý patologický humor. Bohužel jaksi postupně ztrácejí svou osobitost a originalitu...
Tak tímhle CD to Bruno a jeho banda definitivně natřeli všem dosavadním pochybovačům, kteří v Hypnos viděli jen jakýsi nabubřelý a reklamou tlačený projekt.
Svět zešílel..! Pochybovat o tom, že Alienation Mental jsou po vydání jejich prvního samostatného CD nejdivočejší a nejšílenější D/G formací široko daleko nemá smysl.
Tak milí Poláci nám po Tnyribal načas zahnili, část odpadla a z té hniloby se rozrostla houbovitá tkáň, pučící z patnácti nových řezných ran... Léčebný proces však probíhá značně regresivně.
Tři pohrobci blackových S.C.U.M. a uprchlík ze Succubus vyplodili s novou kapelou demo, ze kterého jsou v poslední době všichni na větvi... A koneckonců není divu...
Slyšeli jste někdy Effigy Of The Forgotten od Suffocation? Blbá otázka... Předpokládám, že sluchovody většiny tvorů holdujících smrtícímu kovu se s touto milou placičkou alespoň někdy střetly.
Polští Damnable se svým dílkem Inperdition zařadili mezi mé deathgrindové oblíbence. Žel další jejich nahrávky mne nezaujaly už tolik jako zmíněný první oficiální počin.
Cortege zřejmě pochopili, že se svou předchozí tvorbou přílišnou díru do světa neudělají a mírně změnili pohled na věc... žel podle mne poněkud zcestně.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.
Slovenskočeský SUMAC po dietě. Zdaleka ne tak zatěžkaný a hlomozný, ale podobný ve svém zrodu i žánrových mantinelech. Bažinatý projekt nahrávaný v Soulkostele, jdoucí naproti znervózňujícím noise-ambientním plochám i zajímavé riffařině.
Zajímavá záležitost z Řecka, jež pro svou melodičnost má blíže k extrémní gotice než k black metalu, ke kterému se hlásí. Jasně, je tam jen mužský vokál s projevem vyvrhnutého pajšlu, ale ty temné melodie mají ponurou podmanivost.
85 minut soustředění. Plně rozkrýt tuhle náročnou a současně velmi inteligentně poskládanou nahrávku ještě potrvá týdny. Extrémní black/death s neprostupnou atmosférou rozpínající se od PORTAL až někam po ULCERATE. Hluboká, zcela pohlcující záležitost.
Mnoho předchozích alb mi uniklo a ta stará už si nevybavuji, možná proto mi „Darkanakrad“ přijde jako podařený materiál na pomezí melodického death metalu a folku. Určitě je to zábavnější a živelnější než novinka z podobného rybníka lovících ENSIFERUM.
Dát si ve Skandinávii na obal Preikestolen je stejné, jako kdyby našinec použil fotku Řípu nebo Trosek. Za otřepaným obalem se však skrývá zasněná prog-rocková záležitost. Jsou to působivé, a přitom nevtíravé melodie, kde významnou roli hraje piano.