SUPERNATURAL - Unikátní expozice nadpřirozených bytostí
Supernatural znamená česky „nadpřirozený“. Hudba, zachycená na této kazetě skutečně není z těch běžných. Je to prostě soundtrack k výstavě. O jakou výstavu se jedná napovídá už sám název.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Supernatural znamená česky „nadpřirozený“. Hudba, zachycená na této kazetě skutečně není z těch běžných. Je to prostě soundtrack k výstavě. O jakou výstavu se jedná napovídá už sám název.
Dvě turecké kapely vydaly splitko a hádejte co hrají..? Inu, jeden by tomu nevěřil, ale ony hrají death/grind v americkém střihu. Hm – to nakonec dneska dělá leckdo...
Tak moravští deathers Renewal se hlásí s druhým demáčem, tentokrát už v drážkách CD. A co že se změnilo od jejich prvotiny Depressed? No, upřímně řečeno kromě odchodu basáka nic moc.
Starší promo pražsko/posázavských deathgrinderů je sice následkem změn proběhnuvších v sestavě PSG již poněkud neaktuální, ale recenzi si zaslouží, byť krátkou.
Minulé prapodivné dílko hácéčkového klonu thrashových Shaark jsem jim poslal zpátky, protože se mi prostě nelíbilo, ačkoli zvukově i instrumentálně bylo velmi kvalitní.
Máte rádi Švédsko? Myslím tím staré Švédsko, respektive jeho deathmetal? Nevadí vám troška melodie a rádi si zavzpomínáte třeba na staré Dismember? Pak je tohle mini přesně pro vás.
Když jsem razil do klubu, počasí brečelo. Byla to jakási předzvěst dnešního večera. Sestava okleštěná o holandské Absorbed a rakouské Seeds of Sorrow si dala dostaveníčko v mece trvdého metalu a celkem pravidelných Sick Mosh festů (tento byl v pořadí 15) - klánovickém Černém psu.
Vidíte-li logo této kapely, musí vám být úplně jasné, co od ní lze čekat. Pokud náhodou ne, pak stačí mrknout na fotku tří maníků šikmookých krátkovlasých a už vám to dojde – trička Dying Fetus...
Holandské mlátičky Severe Torture se v našich zemích za poslední rok představili víc než dostatečně. Mimo jiné také dlouho cvičili a konečně se dočkali i vytouženého CD kotoučku u stále se lepšícího labelu The Plague (divize Hammerheart recs.
A máme tu kojetísnkou Psychošku, jak tuhle kapelu familiérně nazývají její příznivci. Ani já nemohu říci, že by se mi jejich tvorba nějak zvlášť příčila...
V rozhovoru jsem tuto sebranku už probral dost. Poláci z Opočna rozhodně stvořili velmi povedené a osobité dílo. Jejich hudba je deathmetalem vskutku neotřelého...
Sušická Mortifilia se po nepříliš vydařeném demu presentuje druhým počinem. Tentokrát na disku. Barevný obal vypadá na první pohled dobře. Ovšem naprosto nechápu proč když se CD jmenuje Care Of Gomorrah (tedy starozákonní město)...
Sebranka v čele s Ondrou Šemřincem (Bloodsoul zine – R.I.P.) valsí grind s místy znatelnými prvky deathu. Opět je tu znát vliv klasiků Haemorhage, našich klaiků Pathologist a trochu Agathocles.
Druhé demo Krnováků pod taktovkou a bubenickou paličkou Davida Najbrta (též IDHzine) udeřilo podstatně silněji, než tomu bylo s prvním zásekem Inhuman Visions.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.