Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tihle mladí Švédové zřejmě svého upsání se ISP nyní litují, nicméně pravdou je, že CD vyšlo a je mezi lidmi. Nakolik přitom kapelu Immortal odrbal či neodrbal ponechme zasvěcenějším… Sbírka sedmi uchroptěných deklamovánek...
Jsou kapely, pro které je obal od Ziga logem, určujícím styl. Nezaručuje ovšem kvalitu. Regorge naštěstí patří mezi ty, které se podobnými malůvkami primárně sortovat nepotřebují.
Pokud mě paměť neklame, tak tenhle americký matroš měli vydat Immortal Souls jako splitko s Craniotomy. Ze známých důvodů se tak zřejmě nestane. Proto si račte poznamenati...
Dvě dívčiny pomazané fekáliemi, jež se miliskují na obalu tohoto CD, mne fakt nerajcují. Občas prostě narazíte na takovou píčovinu, že se nestačíte divit.
David Kiblerů je prostě nepoučitelný. Po úmrtí bubeníka a rozpačitém tápání mezí trapností a snahou o vtip na The Age Of Clitoral Decay jsou tady Lividity s oživenou sestavou – a zřejmě se svým doposud nejlepším počinem od doby dema Rejoice In Morbidity.
Znáte „rejži v krvi“? Znáte všechny ty starý thrashový party z 80. let, jejichž kouzlo se teď snaží na svých deskách oživovat lecjaká parta nostalgiků nejen ve Skandinávii?
Je až s podivem, že přes perfekcionismus, s jakým se na svých deskách předvádějí tradiční špičky deathgrindového žánru, se stále objevují dílka, jež vás velmi mile překvapí.
Tenhle disk si po odchodu kytaristy Kristkopfa nahráli hanoveráci sami, aby měli něco s sebou na stejnojmenné jarní turné s Yacöpsae. Vypálené cédéčko jasně ukazuje proměnu téhle kdysi funny gore smečky do více crustcorových vod...
Popravdě řečeno minulé dílko těchto HC/grinderů mne příliš na zadek neposadilo. O to víc jsem byl překvapen, když jsem je po nějaké době shlédl naživo.
Tak vám nevím... Jak je vidět z titulu alba, tak Luisma a spol. neztrácejí svůj osobitý patologický humor. Bohužel jaksi postupně ztrácejí svou osobitost a originalitu...
Tak tímhle CD to Bruno a jeho banda definitivně natřeli všem dosavadním pochybovačům, kteří v Hypnos viděli jen jakýsi nabubřelý a reklamou tlačený projekt.
Svět zešílel..! Pochybovat o tom, že Alienation Mental jsou po vydání jejich prvního samostatného CD nejdivočejší a nejšílenější D/G formací široko daleko nemá smysl.
Tak milí Poláci nám po Tnyribal načas zahnili, část odpadla a z té hniloby se rozrostla houbovitá tkáň, pučící z patnácti nových řezných ran... Léčebný proces však probíhá značně regresivně.
Tři pohrobci blackových S.C.U.M. a uprchlík ze Succubus vyplodili s novou kapelou demo, ze kterého jsou v poslední době všichni na větvi... A koneckonců není divu...
Lovecraftiánští heraldi otevírají dveře do dalšího studeného a nepřátelského vesmíru, který vás omotá chapadly plíživých riffů a sonickými horami šílenství. Náročný, ale nesmírně povznášející hodinový boj s monstry na pomezí BM, DM a doomu.
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.