DEATH SENTENCE - Burning World In My Hands
Najprv negatívum, nech to máme z krku. Metalových skupín s názvom DEATH SENTENCE je po svete aspoň päť (vrátane doom metalu v Brne), čo je vlastne prekvapenie...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Najprv negatívum, nech to máme z krku. Metalových skupín s názvom DEATH SENTENCE je po svete aspoň päť (vrátane doom metalu v Brne), čo je vlastne prekvapenie...
Pro fanoušky metalové moderny, které trochu zarmoutila poslední deska ANIMALS AS LEADERS tu je nový počin australského klučiny...
Dneska tu po dlouhé době napíšeme článek na zkušebnové demo a to, jak víte, moc často neděláme. DECULTIVATE hrají něco mezi chaotickým hardcore a hodně zběsilým hardcorepunkem...
Do této desky jsem se snažil aktivně vposlouchat několik měsíců. Stále jsem z ní měl poměrně rozporuplné pocity, které se ani s dalším a dalším poslechem nemění.
V durínskom Schmalkalden od roku 2003 existuje ďalšia tamojšia pohanská blackmetalová skupina, ktorú založil Stephan Gauger (gitary a vokály), pôsobiaci tiež v žánrovo blízkych MENHIR a SURTURS LOHE.
Načase napísať si zase nejaký brutálny death metal, predsa len je nový rok. Fajn, vyšlo niečo zaujímavého? Fekálnohoničského tuctového slamu lezie furt kopa...
Ruská postpunková senzace MOTORAMA je tu s novým albem. Stylově novinka vychází z cesty, kterou kapela, pocházející od břehů Azovského moře...
Tohle je bez debat jedna z nejlepších rockových desek minulého roku, která se v naší kotlině urodila. Když to VEENA před pár lety zapíchla, tajně jsem doufal...
Po debute crust/grinderov ATARAXIA a digipackovej reedícii štvorskladbového proma SYNTHETICALLY REVIVED, na ktorom sme v roku 2002 mohli počuť, ako sa dá u nás zareagovať na vtedajšiu tvorbu USBDM veličín DISGORGE...
Z bohatej kolumbijskej BDM scény sa s novým albumom hlásia MENTAL APRAXIA. Skupina existuje – asi skôr sporadicky – od roku 2001 a predošlý, debutový album „Cinical – Hypocritical Existence“ vydala u „Kojota“ v roku 2006.
Od minulého alba, nazvaného „Enjoy Eternal Bliss“, jsme u těchto talentovaných Britů museli čekat téměř deset let na další album, ale vyplatilo se. Předchůdce považuji za jedno z nejepičtějších kytarových alb a tak nároky na „Under Summer“ nebyly malé.
Loni jsem se v roční bilanci rozplýval nad debutem francouzské kapely GLACIATION, která tradiční pojetí černého kovu přeměnila v cosi velmi bizarního a vzrušujícím způsobem perverzního.
Zakladajúca banda švédskej školy brutálneho death metalu a najväčšie tamojšie meno jeho prvej generácie za štvrťstoročie existencie zažila všeličo, aj odchod hlavného ťahúňa...
Neprikladajte veľkú váhu tomu, že traja z týchto štyroch chlapov vyzerajú ako šoféri MHD či majstri odborného výcviku, na hranie výborného pohansky ladeného black metalu im to evidentne stačí.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.